Dle WP se léčím bezmála 4 měsíce a tak je čas na malé shrnutí. S léčbou jsem začínala v srpnu, září a říjen byli plné velmi nepěkných reakcí, jak je popsáno v předchozím blogu. V listopadu se začala situace lepšit, začala jsem být schopná domácích prací, nevynechala jsem jediný den v práci, vrací se pozitivní nálada, jelikož člověk je schopen aspon těch základních věcí v domácnosti a navíc je soběstačný - nepotřebuje péči partnera jako v dřívějších stavech, kdy jsem si sama nedošla ani na toaletu. Stav se neustále pomalu lepší, zmizely zákalky z očí, objevují se jen opravdu velmi zřídka, posledních 14 dní jsem bez záškubů svalů, oči nebolí ani nepálí, svaly nebolí, jen ráno bývají stuhlá lýtka. Z kloubů občas cítím zápěstí a kotníky, ale není to žádná nepřekonatelná bolest. Horší dny začínají středou, v sobotu odpoledne se stav začíná lepšit, aby se vše v středu zase opakovalo. Celkově je stav podstatně uspokojivější, než před léčbou. Stále musím hodně šetřit síly, nicméně v jeden den jsem schopná dojít do práce, blízkého krámu, doma umýt  nádobí, poklidit a třeba vyžehlit. To je neuvěřitelný rozdíl. Stojí mě to hodně sil, jelikož stále nemám moc energie a jsem unavená, ale přesto se k tomu dokážu dokopat a zvládnout to.

Další velmi dobrá zpráva - až neuvěřitelná: aktuální kontrola na endokrinologii, kde se tři roky léčím pro chronický zánět štítné žlázy, krevní hodnoty naprosto v pořádku, laloky se zmenšily, zánět ustupuje - za půl roku kontrola a nástup na vysazování léčby!!! (samozřejmě pokud stávající stav minimálně udržím)

Dnešní kontrola na imunologii: chlamydie trachomatis IgA 0.98 - hraniční, IgG 3,38, chlamydie pneumoniae - IgA 1,54, IgG 3,04 - hodnoty nižší, vím, že nejsou směrodatné, nicméně beru to jako dobrou zprávu, těch není nikdy dost. Dále KO + diff v normě, jaterní testy v normě, biochmismus v normě, glykemie v normě.

Závěr je ten, že se cítím podstatně líp, reakce stále jsou, ale podstatně snesitelnější. Z tohoto důvodu začínám tuto sobotu s první dávkou entizolu. Jsem rozhodnutá pro 500 mg, víc ne, díky velikým reakcím na každé ATB se hodlám rozjíždět opravdu velmi pomalu. Upřímně přiznávám, že do entizolu nastupuji s obrovskou hrůzou, pokud mají být totiž reakce horší než na azi+doxy, pak to asi nepřežiju. Tudíž loučím se s tak nějak uspokojivým stavem a hurá zpět do stavu "ležáka". Nicméně věřím, že to za tu cenu stojí.

Děkuji všem z podílníků tohoto webu, že mi umožnili se o této léčbě dozvědět a mnohokrát pomohli radou.

S reakcemi na entizol se přihlásím.

Ohlédnutí zpět a pochopení některých záležitostí z dob dávno minulých

Zhruba od 16-17 let únava, sem tam asi něco zabolelo, ale tomu člověk asi tenkrát nevěnoval pozornost. Nicméně už tenkrát častější záněty průdušek 2-3 do roka - přeléčeno ATB.

Vrozena vada ledvin, rozdvojení pánvičky a močovodu, od 6ti let ledvinové koliky, zvláštní, že ustaly po odoperování slepého střeva v deseti letech.

Ve 12 letech oboustranný zápal plic, likvidoval se dva měsíce. V 17 letech dermoid ve vaječníku 5x7cm, odstraněn i s vaječníkem, vejcovod ponechán. v 18 letech dermoid ve zbývajícím vaječníku, rychlé otěhotnění, průběh šílený - rýmy, bolesti plic, únava, motání hlavy, záněty močových cest, ledvin - přeléčeno i v těhotenství 3 ATB, nález na plicním žádný, částečná ztráta čichu. Dermoid neroste, ba naopak se o něco zmenšil, pravděpodobně odumřel. Ponechán ve vaječníku. Po porodu výrazné zlepšení stavu, zůstává únava a časté záněty průdušek. Po dvou letech zhoršování únavy, začínají se ozývat bolesti svalů a kloubů, které zase odeznějí. Po dalších dvou letech mimoděložní těhotenství, prý velmi zvláštní, lékař (mám jíž 13 let stejného) nikdy neviděl, zná popsáno jen z učebnice, plod totiž jaksi "přeputoval" do zbylého vejcovodu po vyjmutém vaječníku, situace opravdu jen málo častá. Nesnášenlivost jakékoli HA. V loňském roce další dermoid ve zbývajícím vaječníku, operativně "vytržen", vaječník ponechán i se starým dermoidem, je moc hluboko, vaječník naštěstí po operaci funkční. Prý neuvěřitelné, 3 dermoidy a všechny ve vaječníkách...

Doba blízká - poslední 4 roky, zhoršování únavy, zápal plic s drobnou embolizací, bolesti svalů, kloubů, křeče do rukou a nohou, brnění končetin, tiky svalů viditelné i na pohled, neschopnost spánku, noční pojídání sladkého, atd atd.. diagnostikovány chlamydie, přeléčeno 2 měsíci ATB. Od té doby pár přeléčení 14 denní kůrou. Před 3 lety boule na krku, interní odd. na Karláku po odběrech krve, ultrazvuku a 6 hodinách čekání zhodnotilo jako zánět štítné žlázy s doporučením na Brufen a návštěvu obvodního endokrinologa. Toho jsem navštívila, diagnostikoval ve štítnici dutinu plnou krve 4x4 cm, okamžitě zarazil brufen, nasadil léčbu - dutina se vstřebala, chronický zánět štítné žlázy zůstal, něvěřili mi, že jsem se neuhodila, prý nelze toto bez příčiny, podezření na domácí násilí - jedna z nějvětších šíleností se kterou jsem se setkala. Poslední měsíc průdké zhoršení stavu - nástup na WP.

Průběh prvního měsíce: reakce na 1 tbl ACC - ztuhlost šíje, návaly horka střídající zimnice. Po 14 dnech  zvýšeno na 2 tbl, po 3 týdnech přidáno Doxy 100, zítra první Azi. Zlepšení po 14 dnech atb v: menší bolest svalů a kloubů, méně časté bušení srdce, menší pocit cizího tělesa v krku, menší bolest páteře mezi lopatkami (pocit jako by necitlivé kůže v těchto místech, občas brní), podstatný ústup nesnesitelných bolestí plic, únava houpačka, ovšem v lepší dny na Bandogově stupnici tak za 4, v horších za 2. Zhoršení: bolesti břicha jako při zánětu vaječníků - na obou stranách, ale mám jen jeden :o)), výrazné zhoršení očí - pálí, svědí, jsou nateklé, občas "blána" přes oko která do hodiny odezní, bolesti resp. píchání v ledvinách. Stejné: deprese, stav jako oteklé celé tělo, sexuální "odpor", kolísavý tlak od 80/40 ke 180/100 během 5 minut. Dnes odběry na chlamydie, výsledky dodám. Shrnutí: stav rozhodně přijatelnější než před 14 dny, ale rychlejší pohyb udělat rozhodně nemůžu, srdce by mi vyskočilo z hrudi.

Drobné postřehy ze života chlamydika...

ráno jsem se vzbudila s divným pocitem v puse. Musela jsem chvíli nechat nastartovat mozek, než se mohl začít zamýšlet nad tím, co že to na tom patře cítím. Ejhle, nalepená sušenka. Říkám si, se klidně udus, když žereš po nocích čokoládový sušenky.. ale co s tím, když o tom nic nevím? Ráno zbydou jen matné vzpomínky na životu potřebnou chut na čokoládu, pro kterou jsem se evidentně v noci doplazila, zbytek mám ještě v puse, papírek na nočním stolku. Inu, co by, někde tu energii co mi chybí dohnat musím, že... akorát pak abych neměla jaksi nadváhu, když to dlabu po nocích místo po ránu, že...

Jdu na nákup. O nákupní vozík se opírám, abych vůbec dojela od vstupních vrat ke kase a ještě přitom nakoupila co potřebuju, ale co, jíst se musí, však to zvládnu. Kdo by doma poslouchal ty řeči, že v lednici zas nic není, to radši umřu metr před kasou. A? Vyhrála jsem, mám nakoupeno, i když spocená jsem až na patách a nervový systém je před jistým kolapsem..

Proboha, už je zas devět večer, manžel se mi snaží něco vyprávět, co přes den zažil.. Co že to mlel? Ježíš kde v tuhle hodinu bere tolik elánu mluvit, několikrát si mezi řečí pro něco dojít, soustředit se na to, aby udržel myšlenku místo toho, aby mu padala hlava únavou a toužil jen po čokoládě a posteli? Jo jo, do postele půjdu, at se urazí, že si s ním nepovídám, je mi to jedno.. hlavně, že mám v šuplíčku schovanou tu čoko, až se v noci vzbudím, abych to neměla daleko...

Půl desátý: mami, já jsem zapoměl připravit do školy nějakej papír, ale už ani nevim, co na něm mělo bejt :o( ... evidentně mám syna blbce, v tuhle hodinu mě otravuje, si myslí, že jsem stroj????

Závěr: ležím v posteli, mám depku. Tudy cesta nevede. Zvednu se, jdu pohladit manžela, vzpomenu si aspon na malou drobnost, co před půl hodinou vyprávěl a pochválím ho, jak dobře to udělal. Se synem najdu papír co potřeboval a konstatuju, že nikdo není dokonalej, až příště zapomene, at si zkusí vzpomenout dřív. Čokoládu ze šuplíku odnesu na druhý konec bytu, já ti dám, když už tě sežeru, tak at se pro tebe musím víc nadřít... 7 kroků navíc je totiž leckdy dřina jako blázen :o) ledničku mám plnou, protože nákup jsem dokázala dotáhnout i do bytu.. takže? zase jsem vyhrála pár malých bitev :o)

Něco málo o psychice, což všichni zajisté známe.

Kdysi.. Ráno jsem vstala, protáhla se do hezkého dne, spokojeně vyhopsla z postele, šla si zaběhat nebo si dala s chutí dobrou snídani. Pak jsem se vypravila do práce, která mi nečinila žádné problémy. Odpoledne jsem doma něco poklidila, pohrála si se synem, šla na procházku nebo sportovat, večer zašla s přáteli do hospůdky zhnodnotit těch pár dnů, co jsme se neviděli. Řešila jsem spoutu "strašných" problémů, jak manžel nestihl přijít včas z práce, když jsem chtěla s něčím pomoc, že se mi zas rozbilo auto, že má syn nepořádek v pokoji. Večer jsem ulehla příjemně unavená do pelíšku, přitulila se  k manželovi a byla jsem prakticky moc spokojená, aniž bych si to uvědomila.

Současnost.. Jsem vůbec ráda, že ráno vstanu. Na snídani nemám chut, je mi zle ještě z noci, kdy jsem byla na bombonech aniž o tom vím, důkazem jsou pouze papírky od nich na nočním stolku. Vypotácím se do práce kde sotva přežiju. Odpoledne doma seřvu dítě, že má bordel v pokoji, manžela, že mi zas s níčím nepomohl a je mu všechno jedno. Na procházku nejdu, nemůžu, jsem unavená. Pomazlit syna nemůžu, každý jeho dotek mě bolí. Sport? Ha ha.. Večer místo s přáteli sedím ubrečená ve vaně, říkám si, jak jsem neschopná, kolik jsem toho dřív zvládla a ted nic. Manžel si myslí, že jsem magor, když mě ve vaně najde. S přáteli už prakticky nikam nejdu. Stačí mi je jen poslouchat, abych z toho byla unavená. Mají tolik elánu, leze mi to na nervy, chci taky... Jak tohle skončí?

Budoucnost.. Najdu stránky chlamydie.info. Tolik poznatků, že nic není ztraceno, že se vše dá řešit, že už nemusím k tý psycholožce, která mi na první návštěvě řekla, kdy sama byla pod vlivem alkoholu, že si mám dát skleničku a hodit se do klidu (pak kdo je tu magor). A hlavně, vím, že v tom nejsem sama, ve dvou (a více) se to lépe táhne..

Je mi jedno, že se mi rozbilo auto, že manžel nepřišel včas domů. Jsem ráda, že vlastně vůbec přišel, když má doma trosku. Ale já se nedám, díky těmto stránkám jsem nabrala sílu a víru, že vše má své řešení. Možná nepříjemné, zdlouhavé a bolavé, ale MA a to je ta podstata :o)

Boji zdar!!!

Ahoj všem vespolek,

ráda bych Vám v první řadě poděkovala za Vaše stránky. Nasbírala jsem v nich spoustu potřebných informací, pomohly mi ve zvažování léčby i vybírání lékařů, na které se obrátit a dodaly mi sílu, že vše se dá řešit a to možná i úspěšně.

Něco o mně.. Jak dlouho mě trápí chlamydie? Vím já? Před 10 lety časté záněty průdušek atd... Ty pak tak nějak vymizely. Ale únava zůstávala. Člověk si ze začátku říká málo spím, mám přece malé dítě, asi jím nezdravě, málo vitamínů, však ono to nějak přejde. Před 5 lety jsem měla chřipku jako trám, ovšem z pocitu nepostradatelnosti jsem s ní dále chodila do práce, až ji přechodila a dohnala se k drobné embolizaci plíce. Díky léčení na plicním mi šikovná pí. doktorka udělala testy na chlamydie a objev byl na světě. Dostala jsem doporučení na gynekologii na stěry, před kterými jsem málem přizabila manžela, protože díky neinformovanosti jsem žila v tom, že domů zatáhl nějaký sajrajt a já ted budu mít všude ostudu, dobytek jeden.. Stěry negativní. Plicní lékařka mě léčila asi 2 měsíce ATB a pak jsme si daly oddych, že uděláme za 3 měsíce kontrolu. Už tenkrát věděla, že jsou to potvory, ale já to asi nějak podcenila a na kontrolu už nešla.. Ovšem obrovská únava od té doby zůstala. Opět jsem si říkala, stres v práci, to je peklo, však si jednou odpočinu. Začala jsem se dostávat do stavů kolapsů, ráno prostě nevstanete, všechno bolí, cestou na záchod se zadýcháte jak na Sněžku, ale mé tělo bylo a je hodné, že si toto nechává většinou na víkendy, které proležím abych nabrala sílu na pracovní týden. Před rokem jsem si už připadala jako magor, bolavá, unavená, zvládat práci a pak ještě doma umýt nádobí??? nesmysl.. začala se mi hroutit psychika, věčně ječela na manžela, jak mi s ničím nepomáhá, jak mám asi všechno zvládat sama, vytratil se mi můj pověstný neustálý úsměv atd.. protivná, zapšklá, unavená bába je ze mě. Přibrala jsem 20 kg, přestala jsem sportovat, únavou nemůžu, mám záchvaty pojídání sladkého, hlavně v noci, kdy mě to vzbudí, sním 10 bombonů a spím dál. Po nastudování těchto řádků jsem se rozhodla vše řešit. V lednu kontrolní testy u OL, chlamydie pozitivní, přeléčeno 14 dní klacid, stále pozitivní, vyžádala jsem si doporučení na imunologii. Dle zdejších rad jsem se objednala do ordinace dr. Klubala, ovšem ne přímo k němu, přišlo mi minimálně nefér mu platit za konzultace, zvolila jsem jinou lékařku z jeho týmu, kde byl objednací termín týden, neplatím nic a léčbu volí stejnou. Udělala si sama další testy, je opravdu úžasná, vše vysvětlila a slíbila, že se z toho začarovaného kruhu zkusíme nějak dostat. 6 dní sumamed, týden pauza, 6 dní sumamed.. efekt nula. Před týdnem jsem dobrala 6týdenní kůru ATB, 14 dní klacid, 14 doxybene, 14 dní klacid. Po 14 dnech výrazné zlepšení, nejdřív reakce jakoby chřipka a pak se mi udělalo mnohem lépe. Týden po dobrání jsem prakticky tam, kde jsem byla. Lékařka už mi ovšem další ATB nedá, až za půl roku. Povídaly jsme spolu o WP, ona podle něj léčit nechce, u Klubala se to prostě nedělá, ale dohodly jsme se, že se objednám k Nouzovi, nastoupim na protokol a ona mi bude hlídat krev každé 3 měsíce a bude mě sledovat jak to probíhá. Připravila mi všechny výsledky a po prázdninách jsem byla rozhodnutá se objednat. Pár článků tady o něm mě zlikvidovalo. Včera jsem navštívila svou OL, vytiskla jsem jí WP, poprosila at si ho nastuduje a ptala se, zda by mi ATB psala ona, že jsem domluvená s imunoložkou, že mě bude sledovat, abych si neublížila. Souhlasila. Takže ATB obvodní lékařka, hlídat me bude imunolog. Dokonalé!!! ATB budu mít běžně na pojištovnu, OL v tom nevidí žádný problém. Chtěla bych zkusit vydržet do konce prázdnit kvůli sluníčku a pak nasadit, ale uvidím jak mi bude, možná nasadím WP dřív.

Krevní výsledky:

Chlamydia IgG 3,94, Chlamydia IgA 3,33, Chlamydia trach. IgG 2,28 - IgA 1,04, Chlamydia Pneu IgG 2,0 - IgA 1,23 a to prosím po ATB, kdy už jsou hranice o krapet nižší než před ATB.

Potíže: bolest hlavy, svalů, kloubů, motání hlavy, dýchání, bolest krku, bezdůvodné krvácení do štítné žlázy, poruchy spánku, zhoršující se zrak, nesnesitelná únava a spoustu dalšich nesmyslů...