Sice se necítím tak výborně, jako by se měl cítit člověk stejného věku, ale je fakt, že se cítím lépe, než jsem se cítil v dobách, kdy jsem si jako myslel, že jsem ještě byl "zdráv"! Až tedy na ty projevy senility (dle jisté kožařky, kde jsem se byl zeptat, co s těmi nehty zvarhánkovatělými, protivnými pupenci na obličeji, kolem uší apod., puchýřky na ploskách chodidel ...bylo mi kolem 40), únavy, předpovídání počasí, píchání v kříži, bolest na prsou a pod lopatkami, tu koleno, tu loket, tu rameno, tu kyčel, tu chřipka (virosis acuta dle PL), tu křeče v břiše, tu hemoroid, tu průjem někde v autobuse mezi Brnem a Prahou a pod.... Ano, byl jsem "zdráv", jen ty erytrocyty v moči sem tam, kyselina močová v krvi, šutřík v ledvinné pánvičce, krystalky kyseliny močové v moči, oteklé klouby, pocit věčné opilosti, a že mne co chvíli udeří Země o čelo, jak se přede mnou vlnila, pocit mokra v botech, jak ze mne lil pot, horko nehorko, zima nezima, knedlík v krku, zvětšená játra ..... zkrátka zdravý chlap, ošlehaný větrákem III. cenové skupiny....
Ano, jak jsem mohl ta léta žít s dojmem, že jsem byl zdráv?
No tvrdili mi to! Tak jsem tomu věřil, že je normální ve čtyřiceti, že se zblázní zuby a z ničeho nic odejde 13 krčků zubů, najednou! Že člověk vidí šejdrem, koktá, zapomíná co je a kde je, že se bojí objednat dovolenou, protože nikdy neví co bude ráno, jestli vstane nebo mu budou muset volat v noci pohotovost, aby mu vrazili Dolminu do zadku, aby rána dožil a pak se belhal o berličkách, splavený zimničným potem, ať bylo horko nebo zima, na nádraží směr služební cesta s barvou pleti umrlce....ano, žít život se dá různě!