Ahoj všem, tak to mám za sebou a jsem chytrá jako rádio. Celé vyšetření, kdy si lékař přečetl výsledky krevních rozborů, vyptal se mne nač jsem se v minulosti léčila a nedržím-li doma nějaké zvířátko - a obdržela jsem antibotika (KLABAX 2 balení co 12 hodin),  to vše trvalo asi 15 minut.

Kdybych neměla info z "chlamydie info", pak se domnívám, že jde o banální záležitost nějaké nedoléčené věci.

Možná, že bylo zbytečné zdržovat se  ze strany lékaře vysvětlováním, koho ze to ve svých "buňkách" vlastně hostím, protože jsem nediplomaticky prozradila, že o tom něco vím z webu.

Co to je za nemoc, jak se léčí, jak dlouho trvá léčba, co smím a co nesmím......to jsem očekávala, že se dozvím. Zůstalo jen u očekávání. Jane, asi jsi měl pravdu, když jsi říkal, že si myslíš, že mi tam moc nepomohou. Zkusím tedy ATB a budu doufat, že to jsou ty správné, které všem mým chlamydiím dají pořádně na prdel.... Uvidím v únoru, jak jsem se s tím "popasovala" a jestli budu mít ten svůj optimismus. |Ale při té "mlze" v hlavě asi jo...

Zdravím Vás, ráda bych se s Vámi podělila o mé zkušenosti. jsem trochu nešťastná, když pročítám Vaše řádky a vidím, že léčba je zdlouhavá a o úspěšnosti by se také dalo diskutovat. Mé obtíže začaly kolem roku 1990. Sem tam únava, sem tam nějaké to nachlazení, ale protože jsem měla děti, (10 a 6 let), přikládala jsem to koloběhu při starostech, provázející každou pečující a zaměstnanou mámu. V období asi 1 roku jsem měla pocity nesmírné únavy, občas bolestí žlučníku v roce 1981 -( syn měl 9 měsíců) jsem se dostala na váhu 36 !!! kg coby 21 letá mamina. Následovaly lázně, kde jsem už byla !kočka!, protože jsem měla celých 42 kg. Měla jsem pocit, že nemohu nastoupit do autobusu, v hlavě mi to pracovalo normálně, ale neovládala jsem nohy. Přičítala jsem to lékům, které jsem (jako neurotik od pohledu) dostala od tamní paní primářky. Po pár dnech se mi ulevilo, asi tím, že jsem léky přestala brát. Pak byl celkem klid až na pocit, že mám nohy od kolen dolů jakoby vrostlé do betonu, neohrabané prsty, pocity úzkosti a další příznaky ničeho. Jednou ráno jsem měla na návštěvě svého otce a najednou jsem viděla, jako bych "spodní" polovinu očí měla pod zelenou vodou a horní viděla normálně. Když jsem malinko předklonila hlavu, cítila jsem, jak mi postupně trne a pak úplně necitliví tělo. bylo mi špatně a ze strachu jsem zpanikařila. Požádala jsem otce, aby mne odvezl do nemocnice. Jak je zvykem, nic na mne neshledali a já jsem šla domů s nálepkou hypochondra. O pár dnů později jsem musela vyhledat očního lékaře, protože jsem měla pocit, jako bych velmi špatně viděla. Když se mě oční lékař zeptal, jakou práci dělám - a já mu řekla, že převíjím elektromotory, tak si jen povzdechnul "zase jedna, co se jí nechce dělat..." Musela jsem tedy do práce. Byl pátek, tak jsem si říkala, že jsem asi unavená, autem jsem odvezla děti na víkend ke svým rodičům a při zpáteční cestě jsem se divila, že je tak šero, když jsou teprv 4 odpoledne. O dvě hodiny později jsem přestala vidět úplně a manžel mě našel v bytě plačící s předpaženýma rukama, když jsem se snažila dostat po paměti na WC. V pondělí ráno následoval převoz do nemocnice na oční oddělení, kde jsem si poležela 14 dnů s totální slepotou. Výsledky vyšetření se domnívaly, že šlo údajně o zánět očního nervu...

V rce 1993 mi zemřela spolužačka (34 let), které jsem se po její smrti dva roky o dvě děti starala. (+ své dvě). Protože její muž je lékař, občas jsem si povídali a já se zmínila, že mám takové a makové problémy, ale že to nikde nemůžu povídat, stejně mi nikdo nevěří. Obtelefonoval svého známého neurologa a za týden jsem byla po vyšetření EEG, magnetické rezonance... akdoví čeho všeho, ale pro změnu ruce po lokty v betonu přetrvávaly. Nic mi nebylo.Už jsem nic neřešila, jen občasné postesknutí mamince, že mě bolí záda. Chodila tehdy k nějaké paní léčitelce a vzala mne s sebou. Paní léčitelka řekla, že tolik bolesti co je ve mě, tolik ještě neviděla. Já jsem jen dodala, že koho někdy něco nebolí... Už jsem se s tím žila a byla celkem smířená.

V roce 2003 se ale dostavily hrozné bolesti nohou, měla jsem co dělat, abych vystoupala svých 57 schodů domů. Vůbec mě nohy nechtěly poslouchat a měla jsem dojem, že mi v lýtku prasknou. V televizi jsem viděla reklamu na ztlumení těchto obtíží, tak jsem zahájila "samoléčbu". Bez výsledku. U lékaře mi byla stanovena diagnóza zánět žil, dostala jsem příslušné léky a nožky jsem poctivě vázala odspod až nahoru. Bolesti a pohyblivost hrozná. Efekt nulový. Jeden známý mne doporučil k lékaři, který se zabývá akupunkturou. Chodila jsem 6 týdnů na jehličky, některé dny by mi i ježek záviděl, kolik jsem měla bodlinek. Ale říkal, že to chce lázně, jinak prý nebudu chodit (Proč???) Světe div se, lázně jsem dostala a na podzim je i absolvovala. Moc jsem si libovala, pomohlo !!!!

Ale to jsem ještě nevěděla, co vím dnes... Letos, po třech letech se problém vrátil. Z ničeho nic mi otekla letos v létě levá noha v kotníku. Říkla jsem si, že to bude z těch velkých veder, ale pak mne napadlo, že to bych musela mít stejné obě. Po návštěvě lékařky jsem se z hrůzy málem sesypala. Hrozí mi prý plicní embolie, protože je to cévní záležitost, okamžitě si mám lehnout a brát léky, co mi předepsala a anopyrin k tomu na ředění krve. Hrůzu jsem prožívala asi jen proto, že jsem si uvědomila, jak málo mám času obstarat věci poslední... Bylo mi špatně od žaludku, a kruhy pod očima jsem měla, jako bych dostala pěstí, fialovohnědé kruhy pod očima mě úpně vyděsily, takhle jsem se ještě neviděla. Prospala jsem co se dalo, pokud jsem akorát nepřekonávala potlačení závratí a zvracení. Za dva dny cévní vyšetření prokázalo, že mám žilky jako mladice, snad prý asi lymfatický systém....? A nic. Dál se se mnou už nikdo nezabýval. A podle hesla POMOZ SI SÁM, jsem navštívila jiného lékaře - akupunkturistu. Vrtalo mu to hlavou, že otok nemizí, a přestože je ortoped, poslal mne na krev.

A tady to je:

Chlamydia IgA ELISA meze 0,89 můj výsledek 2,39

Chalmydia IgG ELISA meze 0,89 můj výsledek 4,08

Chlamydia IgM ELISA meze 0,84 můj výsledek 1,41

Chlam. pneum. IgA meze 0,89 můj výsledek 1,83

pneum. IgG meze 0,89 můj výsledek 2,51

jinak vše negativní. Strašně se rozzlobil a poslal mě, ať jdu tam, kde mě tak dobře léčí....Šla jsem. Dostala jsem Klacid 500 S na jeden týden a po šesti týdnech byly výsledky opět špatné. Teď jsem vybrala 2 balení Summamedu a noha se ani nehla, oteklá je, jako by se neléčilo. Za 14 dnů jsem pozvána do "Chlamydiové poradny". Tak nevím... ale jak tvrdím, jsem optimista i přesto, že sama na sobě vnímám, jakou mám potíž (krom jiného)cokoli si zapamatovat, jak jsem ve všech ohledech těžkopádná, já, která jsem toho tolik v životě musela zvládnout a zvládla. Vždycky ze mě veselost jen sálala a smích byl na denním pořádku. Dnes jsem jako vyměněná. Když jsem si přečetla, jaké tato skrytá nemoc může napáchat škody, trochu jsem se zalekla. Ale jsem bojovník a samozřejmě optimista !