Blog uživatele Aureus8

Chlamydie je po 10 letech zpět

Tak jsem po půl roce zpět a začínám protokol. Moje obavy, že se jedná o chlamydiózu, se potvrdily.

Naposledy jsem tu byla na podzim. Po Novém roce se mi zase začaly rozjíždět problémy s krkem - kašel a divný pocit "knedlíku v krku". Zkusila jsem nasadit acetylcystein (2 x 600) a trochu se to zlepšilo. U mého minulého zápisku se objevily poznámky, proč už při prvních náznacích problémů nejdu rovnou do protokolu. Na co ještě čekám. Prostě proto, že si uvědomuju, co všechno znamená antibiotická rezistence. Proto, že jsem na tom protokolu rok byla a vím, co to obnáší a jak to člověka odrovná. Tehdy jsem neměla děti, teď mám 4 a to dilema mezi rizikem, že si sama odrovnám zdraví a přitom tu infekci nemusím mít je takové nepříjemnější. Proto, že antibiotika jsou velké svinstvo a to, co mi před deseti lety tělo tolerovalo mi nemusí tolerovat teď a můžu si klidně odrovnat játra a zdraví. A prostě nemám jistotu, že se infekce skutečně aktivovala.

Takže jsem vyčkávala. V únoru jsem začala pozorovat, že mne pobolívají klouby. Ne nějak výrazně, ani mne to neomezovalo v pohybu. Sem tam, po cvičení, mne zabolelo koleno nebo loket. Zároveň se objevila brutální reakce na acetylcystein (v příbalovém letáku popsané termínem "vazomotorická rýma"). Napřed mi teklo z nosu jako z vodovodu a pak se mi nos úplně zabetonoval a sliznice mi začínala otékat i směrem dozadu do krku. Takže jsem ho musela přestat užívat. Pak začaly pobolívat kolena obě a taky drobné klouby na prstech. Ale pořád to bylo jenom takové "pobolívání", chvíli ano, chvíli zas ne. Nic, co by člověka úplně omezilo v pohybu. Pak mne ale někdy v březnu během 14 dní mne rozbolela obě zápěstí. Ale hodně. Prakticky z ničeho nic jsem se o ně nemohla vůbec opřít a i samotný pohyb byl bolestivý. A po ránu jsem začala pociťovat, že mám lehce oteklá kolena. A jen tak na tři dny mi silně otekl kloub na palci na ruce a pořádně topil.

Nakonec se mi objevila sluneční vyrážka. Sluneční vyrážka je v mém případě velice zajímavá věc. Poprvé se u mne objevila někdy v roce 2001 a měla jsem ji od jara do podzimu, dokud svítilo slunko. Musela jsem se mazat silnými opalovacími krémy (dík za to, že se tehdy na trhu objevil Daylong, tehdy ještě ve formě bílé suspenze, která ulpívala na všem, čeho se dotkla, ten mne zachránil) a i tak to nebylo moc dobré. Trocha nepozornosti a hned mi naskákaly červené svědivé fleky. Tuhle vyrážku jsem měla do roku 2007 nebo 2008, kdy jsem najela na protokol. Pamatuju se, jak jsem s úžasem pozorovala, že po třech !!! dnech braní doxycyklinu, který má mít fotosenzibilizující účinky (má sám o sobě způsobovat sluneční vyrážku) mi má sluneční vyrážka kompletně zmizela. Pamatuju se, jak jsem si pořád říkala, jestli to třeba není náhoda a (i s tím doxycyklinem v těle, vím, že se to nemá, ale prostě jsem byla zvědavá) jsem šla na hodinu nenamazaná ven na přímé slunce a nic, ani pupínek. Od té doby jsem měla až do letošního jara pokoj. No a letos jsem si v půlce března vylezla na dvě hodinky na zahrádku a vrátila se domů celá osypaná typickou svědivou vyrážkou.

Takže jsem si řekla, že tohle už ignorovat nebudu, že je to dost podezřelé a šla jsem k obvoďačce. V podstatě jsem věděla, že mi nepomůže, ale pro vlastní klid a pro to, abych si sama před sebou odůvodnila braní antibiotik a rizik s tím spojených jsem si řekla, že absolvuju všechno, co řekne. A když nic nenajde, tak jdu do protokolu.

Obvoďačka mi udělala klasické vyšetření. Hematolku a biochemku. Borelie. Kyselinu močovou, jestli nemám dnu. Vše v normě včetně CRP. Vzhledem k tomu, že jsem jí hlásila chronický kašel a to pobolívání různých kloubů plus intenzivní bolesti zápěstí, tak mne poslala na následující pracoviště.

Dermatologie. Jestli nemám lupénku. Paní doktorka zjistila, že nemám žádné typické změny pro lupénku. Mám ale rodinnou anamnézu. A mám na jednom prstu zajímavě ztluštělou kůži (vážně to paní doktorce přišlo moc zajímavé, koukala se několikrát, i pod lupou), ale vypadá to spíš jako hyperkeratóza a pro nějaké další potvrzení by se prý musela udělat histolka a to je prý zbytečné (nechápala jsem proč je to zbytečné, ale paní doktorka mi to nevysvětlila). Takže to lupénka být může...i nemusí. Závěr byl takový, že budeme čekat a když na sobě budu pozorovat nějaké další kožní změny, tak mám přijít a uvidí se. Prst mám mazat keratolytickou mastí. Na sluneční vyrážku, kterou jsem také zmínila, když už jsem tam byla, mi bylo řečeno, že je to v pořádku, že se to někdy může objevit a že to určitě zase zmizí. A dostala jsem dvě kortikoidní masti (lepší léčit příznaky, než aspoň zkusit hledat příčinu, že).

Alergologie. Tam jsem byla s kašlem. Výsledek je takový, že jsem úplně zdravá, mám perfektní výsledky spirometrie a nemám vůbec žádnou alergii (což je prý v dnešní době spíš nenormální, ale nevysvětluje to ten kašel). Mám na ten kašel zkusit brát antihistaminika. Nepommohlo to (překvapivě).

Revmatologie. Řešili jsme všechny klouby. Paní doktorka se opravdu moc snažila a byla hrozně vstřícná a milá. Komplet mne vyšetřila, udělala odběry na všechno možné i nemožné. Vyloučila všechny možné autoimunitní choroby, poslala mne na rentgen s koleny, lokty a hlezny. Vše negativní. Dokonce když mi ty klouby prohmatávala, tak mne krom zápěstí nebolely (ony mne totiž bolí a pálí spíš tak nějak samy od sebe, nebo když s nima hýbu, to je taky zvláštní). Takže kdyby mne ještě něco napadlo, tak se mám objednat a jinak teda bohužel neví. Může mne zkusmo poslat na rehabilitace (děkuju pěkně, nevím, co s časem). Protože mi byla sympatická, tak jsem jí nakonec popovídala o chlamydióze. A protože se tvářila nešťastně a říkala, že s chlamydiózou se dle současné medicíny stejně nedá nic dělat, takže i kdyby to byla, tak mne nemá kam poslat, tak jsem ji nakonec ještě sama utěšovala, že jako chápu, že s tím nic nenadělá a že mi stačí, že vyloučila ty autoimunitní choroby a já si zbytek zařídím.

Ortopedie. Řešili jsme zápěstí. Zbytek je prý v dikci revmatologa. Z ortopedického hlediska jsem v pořádku. Pan doktor se ještě zamýšlel nad těmi ostatními klouby a výslovně mluvil, s ohledem na negativní rentgeny, o "polyserozitidě", tedy postižení měkkých struktur v kloubech. Což je asi nejvýstižnější pojmenování toho, co si myslím, že mi je. Říkal, že podle něj to bude buď nějaká autoimunitní choroba (vyloučeno revmatoložkou) nebo "infekt". A ptal se na boreliózu. Říkala jsem mu, že vyšla negativně, ale že jako víme, jak to s těmi testy je. A protože se podle mne jako jeden z mála trefil do černého, tak jsem mu popovídala o chlamydióze. Zdálo se, že ho to zajímá, ale samozřejmě mi z hlediska ortopeda pomoct nemohl.

Neurologie. Řešíme opět jenom zápěstí. Vysloveno podezření na karpály. Ty ale vím, že mám asi od 20 let a až na občasné problémy mne nikdy výrazněji netrápily. Takže mne čeká EMG a sono zápěstí a pak se s tím fasciklem od odborníků vydám směr obvodní lékař.

Poté, co se vyloučily autoimunitní onemocnění a vzhldem k tomu, že se jako třešinka na dortu objevila ta sluneční vyrážka, jsem si řekla, že už není na co čekat, a opatrně jsem opět nasadila acetylcystein. Výsledek byl ten, že kašel se výrazně ztišil, klouby se zhoršily a sluneční vyrážka se zredukovala na cca 10 % původní intenzity. Takže jsem najela na protokol. Bohužel po týdnu braní acetylcysteinu se mi zase objevila ta vazomotorická rýma. Takže jsem se rozhodla, že zkusím brát azitromycin (po + st + pá 250 mg) a doxycyklin (2x denně 100 mg) a acetylcystein dám jenom občas. A zkusím nějaké doplňky. Uvidíme, co to udělá.

 

Chlamydióza - rekapitulace po 10 letech

Moje potíže s chlamydiemi začaly někdy v roce 2006 nebo 2007. Dva roky před tím, v roce 2004, jsem dokončila vysokou školu, nastoupila na postgraduál a začala se intenzivně věnovat práci, která mne velice bavila. Málo jsem spala a hodně pracovala. Pracovala jsem prakticky pořád. Byla jsem na to takhle zvyklá z dob studií na vysoké škole. Předchozí šestileté studium medicínského oboru bylo velice náročné a stresující a abych vysněnou školu zvládla, trávila jsem kromě prázdnin veškerý čas učením. Nedostatek spánku mi nevadil, byla jsem mladá a plná sil.

V roce 2006 jsem začala pociťovat divnou únavu, kterou jsem nejprve přičítala pracovnímu vytížení. Postupně se ale přidávaly další a další problémy. Už jsem zapomněla, co všechno mne tehdy trápilo, ale pamatuju se že toho byla spousta a příznaky spolu vzájemně nijak nesouvisely. Vytvořila se mi velice silná alergická reakce na sluneční žáření. Začala jsem vidět rozmazaně. Navíc při pohybu hlavou jsem viděla obraz zpožděně - jako bych byla opilá. Bolely mne záda. Měla jsem hrozně divný pocit v krku, asi jako když vás někdo chytne pod krkem a drží a vy máte pocit, že se začnete dusit. A ta únava, která se zhoršovala. Tehdy jsem to zkusila řešit se svojí obvodní lékařkou. Absolvovala jsem kolečko vyšetření u všech možných specialistů (imunolog, alergolog, očař, plicní, infekční a určitě ještě něco dalšího) s negativním výsledkem. Na psychiatrii jsem jít odmítla. Byla jsem ze zoufalství i u léčitele. A nikdo nevěděl, co mi je. Objektivně dle lékařů jsem byla zdráva.

Unavená už jsem byla tak, že jsem byla schopná fungovat jenom dvě hodiny po probuzení. Pak jsem se začala cítit hrozně slabě a malátně. Pamatuju se, jak se mi udělalo hrozně slabo cestou do práce v trolejbusu a manžel pro mne musel přijet a odvézt mne domů. Práci jsem zredukovala na minimum.

A pak se přidaly "virózy", jak tomu říkala moje obvoďačka. Zničeho nic mne na 14 dní skolila divná choroba podobná chřipce. Měla jsem horečku a nebyla jsem schopná několik dní takřka vylézt z postele. Během 14 dní se stav jakž takž stabilizoval, pak byl dalších 14 dní relativní klid a pak zase znovu to samé. Když se to zopakovalo potřetí našla jsem tyhle webové stránky a donutila obvoďačku, aby mi udělala testy na chlamydie (domutila jsem ji zaškrtat v té žádance úplně všechny testy). Naštěstí byla sérologie pozitivní (IgM + IgA + IgG), takže jsem konečně nevypadala jsko blázen.

Hned jsem nasadila Wheldonův protokol (mohla jsem si sama pokoutně shánět antibiotika). Obvoďačka s touhle léčbou nechtěla mít nic společného a poslala mne na infekční do Bohunic. Objednali mne na vyšetření za měsíc. Tam jsem dostala akorát vynadáno od dr. Šlesingera, jak je možné, že beru již měsíc antibiotika a že tyhle protokoly jsem nesmysl. Napřed mne dokonce přesvědčoval, že mi nic není a že chlamydióza je nesmysl. Díky svému profesnímu zaměření jsem byla schopná mu argumentovat, že opravdu jsem nemocná. Takže nakonec otočil a vypadlo z něj, že mu posílají nemocné chlamydiózou z celé republiky a že prý jim říká, ať mu je neposílají, že jim stejně neumí pomoct. Byla jsem z toho dost v šoku.

Jela jsem tedy Wheldonův protokol a obvoďačka mi dělala každé tři měsíce jaterní testy. Tehdy jsem řešila hlavně to, jestli přežiju nebo umřu. A pokud umřu, tak jestli to bude na chlamydie nebo jestli si dřív odrovnám játra antibiotiky. Můj zdravotní stav se ale pomalu ale jistě zlepšoval a já jsem začala řešit jinou věc. Bylo mi 28 let a ještě jsme neměli děti. Přemýšlela jsem, jestli bude můj zdravotní stav někdy takový, abychom měli alespoň jedno dítě.

Po roce a čtvrt jsem protokol ukončila. Cítila jsem se zdravě a jediné, co mi zůstalo byla určitá intolerance zátěže a velká citlivost k nedostatku spánku.

V roce 2010 se nám narodil syn a pak postupně ještě tři další děti. Chlamydie se nevrátily a já jsem byla šťastná, že všechno dopadlo mnohem líp, než v co jsem vůbec doufala. Miminka a malé děti jsou velkým náporem na spánkový režim a lidské síly vůbec. Silně pociťuju, jak jsem v této oblasti po prodělané infekci limitovaná. Stačí jedna noc, kdy se nevyspím svých 8 hodin, a jsem totálně hotová, nejsem naprosto schopná fungovat. Cítím se pořád unavená, protože nemám dost času na regeneraci. Vlastně únava je můj standardní stav a už nejsem schopá určit, jestli je to stav po prodělané infekci nebo kvůli dětem. A samozřejmě s rostoucím počtem dětí se to zhoršuje. Naštěstí manžel dbá na to, abych měla možnost se vyspat a společně s babičkami se nám daří rozumně fungovat. Snažím se pravidelně sportovat, abych se udržela v kondici. Dětem i sobě dávám pravidelně vitamín D a dokonce za celou loňskou zimu jsme ani já, ani děti, nebyli nemocní. Žijeme si objektivně šťastně a spokojeně a já jsem vděčná za to, že máme velkou rodinu.

Letos jsou na tom děti taky dobře, sem tam rýma, ale nic vážného. Jenže mě to zdraví začíná zase nějak zlobit. V září se mi plíživě objevila nějaká divná respirační infekce. Chvíli jsem měla rýmu, chvíli to bylo dobré. Bolelo mne v krku. Přidaly se záchvaty suchého, dráždivého kašle, až jsem v noci nemohla prakticky spát. Dostala jsem amoksiklav, který sice zabral, ale za týden to začalo znova, a zase tak plíživě, nenápadně. Tak jsem zakoupila osvědčený Azitromycin a příznaky zmizely. Celý listopad jsem se cítila zdráva. Jenže teď v prosinci jsem se jednu noc nachladila a zas se to rozjelo. Plíživě. Bolení v krku, postupně rýma, zhoršující se kašel, teploty, schvácenost. Po 14 dnech jsem zas dostala amoksiklav a čekám, jestli to zabere. Zatím to nevypadá. A já začínám mít strach, že je to svinstvo zpátky. Všichni doma jsou zdraví, jenom já ne, což je dost podezřelé. A chová se to chronicky a progresívně a přitom nenápadně. Na nasazení protokolu jsem zatím řekla bych málo nemocná (a taky málo zoufalá), ale ta nejistota mi dává zabrat. Tak snad na Nový rok bude líp a pak i po celý rok.

Powered by Drupal - Modified by Danger4k