V médiích se nedávno rozvířil nápad, ne nutně nový, jít proti COVIDu generickým imunostimulantem isoprinosinem. A v nějaké diskusi pod článkem na lidovkách se objevilo pár hlášek, že zatracovaný Hydrochloroquin má taky přece jenom něco do sebe, ale když se podá včas = na začátku. A zmínka, že ještě o fous líp zabíral panu Raoultovi Hydrochloroquin podpořený Azitromycinem. Dokonce jsem našel maličkou studii pana doktora, přiznaně problematickou z hlediska metodického, kde jsou k tomu nějaké grafy. Copak mi to připomíná :-) Jestli náhodou nám ten COVID nekamarádí s nějakými nitrobuněčnými parazity z říše bakterií...

Do nemocnice se dostanou především těžší případy = lidi kteří už mají předem nějaký problém. (Třeba nespecifický plicní?) Jsou otestováni na COVID a co myslíte: měl ho tam. A když když doktoři vytáhnou do boje meducínou, která kobercově potlačí CPn a spol, což může sekundárně nabudit lokální imunitní reakci proti buněčným troskám takto vyhubených prevítů, tak třeba ani COVIDu už tolik pšenka nekvete...

Jenom jsem chtěl zmínit tu asociaci, v kontextu zdejšího leitmotivu = CPn a CAP. Pro zlepšení imunity se pravidelně hejbu, přes léto jsem se snažil nachytat nějaké sluníčko, teď jsem zařadil vitamín D v pilulkách... (konečně jde normálně koupit! dlouhá léta byl snad jenom na předpis.) Rýmičky se mi vyhýbají obloukem a křížová páteř mi taky děkuje, po letech chátrání...