Plicní mykobakteriózy

Mezi nejčastější vyvolavatele tzv. netuberkulózních mykobakterióz patří Mycobacterium (M.) kansasii, M. avium complex, M. xenopi, M. fortuitum, M. chelonae. Vyskytují se především ve vodních nádržích a rozvodech, v půdě, mezi ptáky, drůbeží. Na rozdíl od TBC se mykobakteriózy nepřenášejí interhumánním kontaktem, ale prostřednictvím infekčního aerosolu, deglutinační cestou, kožními oděrkami. Imunokompromitovaní pacienti mají větší riziko onemocnět diseminovanou formou plicní mykobakteriózy, ale onemocnění může postihnout i osoby imunokompetentní, často starší s již přítomnou jinou plicní chorobou.

Klinická symptomatologie je velmi podobná TBC a bez dalších vyšetření není možné tyto choroby jednoznačně rozeznat. Bez druhové identifikace nelze ani rozlišit jednotlivé mykobakteriózy. Průběh může být ovlivněn jiným chronicky probíhajícím onemocněním.

V rentgenovém obraze jsou pro netuberkulózní mykobakteriózy charakteristické tenkostěnné kaverny v horních lalocích plic a infiltráty lokalizované hlavně do středního laloku a linguly. Bronchiektazie svědčí pro prolongovaný průběh.

Hlavní diagnostický rozdíl spočívá při bakteriologickém vyšetření. Pozitivní kultivační nález s následnou identifikací kmene je rozhodující pro průkaz netuberkulózní mykobakterie. Další charakteristickou vlastností těchto mykobakterií je jejich rezistence na AT 1. řady.

Diagnostika plicních mykobakterióz

Diagnóza vychází z kombinace klinických příznaků, rentgenového obrazu, opakovaného bakteriologického vyšetření případně podpořeného histologickým nálezem granulomatózního zánětu. Nejdůležitější je opakované mikroskopické a kultivační vyšetření biologického materiálu. Jednorázový pozitivní kultivační výsledek může odpovídat skutečné infekci, ale může jít i o asymptomatickou kolonizaci či kontaminaci ze zevního prostředí. Diagnostická kritéria plicních mykobakterióz vycházejí z doporučení Americké hrudní společnosti. Klinický a rentgenový nález musí být doplněn nejméně o dva pozitivní mikroskopické a kultivační vyšetření sputa, případně o 1 mikroskopický a 3 kultivační nálezy. Pokud je k dispozici jen 1 odběr bronchiálního sekretu, je třeba, aby jeho kultivace byla silně pozitivní na 2 až 4 kříže. V případě pouze histologického vyšetření s nálezem granulomatózní léze je nutné pozitivitu materiálu potvrdit kultivačně s následnou druhovou identifikací kmene [4].

Léčba mykobakterióz

Pro jednotlivé druhy mykobakterií je typické, že bývají často rezistentní na základní antituberkulotika. Při léčbě mykobakterióz podáváme proto kombinaci citlivých antituberkulotik doplněnou o další antibiotika dle výsledků testů lékové citlivosti in vitro. Nejčastěji jsou aplikovány makrolidy, chinolony, aminoglykosidy, sulfonamidy. Na rozdíl od TBC trvá léčba u klinicky závažných forem mnohem déle. Doporučuje se minimálně 18měsíční podávání preparátů s tím, že kultivační negativita sputa má trvat alespoň 12 měsíců.

Při jednostranném nálezu, který při léčbě neregreduje, je možné indikovat chirurgický přístup a lézi resekovat. Předpokladem jsou dobré hodnoty kardiorespiračních vyšetření. Obdobný přístup je doporučován při léčbě krčních lymfadenitid s odstraněním celé skupiny postižených uzlin [6,7].



Zdroj: nutno se zaregistrovat

http://www.mednews.cz/cz/index.php?menu=casopis&id=1801