V první řadě bych chtěl ocenit, že tyto stránky existují a pozdravit všechny své řekl bych spolubojovniky proti zákeřnosti zvané Chlamydie Pneumonie.

Můj příběh začal zřejmě někdy hodně dávno v dětsví, kdy v podstatě mezi mojím desátým a patnáctým rokem jsem absolvoval angíny a záněty horních cest dýchacích s frekvencí asi tak 10/rok. Projevy byly vždy stejné, stejně jako léčba tj. antibiotika různých forem. Dodnes si pouze pamatuji, kdy v jednom s posledních pokusů o léčbu mé angíny mi byl nasazen Tetracyclin a po třech tabletách jsem od léčby raději upustil vzhledem k tomu, že angína byla pro mě něco výrazně přijatelnějšího proti tomu co mi TTC působilo za reakce (že by Herx?). Podobně to bylo se zánětem slepého střeva, které mi nicméně při mé třetí hospitalizaci v nemocnici vzali.

V období od 15 do 20 roku bylo celkem klidné. Já v té době žil sportem a pouze jsem ukrutně trpěl na bolesti kloubů, které ve vlnách omezovaly mé sportovní aktivity. Nicméně pak přišla vejška a v rozmezí dvou let se opět objevily problémy s opakovanými angínami a k tomu navíc odporné a dlouhodobé období únavy. Tehdy přišel můj první pokus se dopátrat toho, co my vlastně je. Po řadě různých vyšetření a zjištění protilátek na EB mi bylo zděleno, že jsem musel přechodit mononukleózu (v té době nazývané nemocí studentů:o)). Začalo období problémů s játry a jejich léčby. Nicméně nevím proč, ale toto období intenzivních diet a jaterní léčby mi přineslo kromě modré knížky, také určitou úlevu od únav a angín. Psal se už 27-mý rok mého života a psal se rok 1996. Během šesti měsíců tohoto roku jsem prošel opět sérií šesti angín a šesti druhů ATB. Nic jiného zásadního jsem v té době nepociťoval snad jen to, že můj zažívací systém nefungoval asi tak jak měl - přičítal jsem to ATB a mojim zlozvykům ve stravování.

No a teď se konečně dostávám k tomu, co mě přivedlo až sem. V roce 2000 mě začaly ničit úporné bolesti střev. Diagnostika - Kolonoskopie - Diagnóza - nespecifikovaný zánět střev, medikace Salofalk - přerušovaně - vzplývající z mé nedůslednosti. Můj dotaz proč - nikdo nebyl schopen zodpovědět. 2003 Zhoršení stavu, vyšetření kolonoskopie - potvrzen počátek Crohnovi choroby, v té době výrazné zhoršování zraku, Uveitida - přesvědčit lékaře o tom, že vidím čím dál hůř byl nadlidský výkon (při první návštěvě očního mi jakýsy lékař neprofesionál řekl, že asi šilhám což mu jeho vlastní přístroje nepotvrdily a napsal mi půlky brýle -dodnes se směju tomu, kdo všechno může být titulován doktorem). Když si tedy lékaři asi po třech vyšetřeních očního pozadí v nemocnici také konečně všimli, že se mi nějak rychle vytvářejí zákaly na sklivci, tak mi pouze potvrdili, že mám pravdu a že se mnou asi něco je, ale prý neví co. Žádné další vyšetření nic neprokázalo. Na Internetu jsem se pouze dozvěděl, že záněty střev a očí bývají spojené a není známa příčína ani jedné této autoimunitní poruchy. "Pane Alegeny, Crohnova choroba je nevyléčitelná a budete se s ní muset naučit žít" byla slova lékaře. No jo, ale co ty oči, měsíc po měsíci jsem viděl hůř a hůř a doposud čekám na okamžik, kdy asi budu muset podstoupit Vitrektomii. No tak jsem si nakonec řekl, že jsem holt jeden z mála kdo má Crohna (tuším že je to 3:10 000) a jeden z ještě většího mála co má k tomu uveitidu. Myslím, že v té době také začaly prapodivné zážitky s nočním pocením, kdy mi připadalo, že mé tělo neprodukuje pot, ale něco na způsob mazutu. Nicméně řešit to, už mi připadalo až dětinské. No tak to šlo dál, až do podzima 2005, kdy se najednou objevil jakýsi kašel budící mě v noci ze spaní. V prosinci 2005 pak z ničeho nic zánět průdušek jako hrom s kašláním krve a tři týdny přemýšlení o tom, co mi vlastně je. Pobral jsem opět nějaká ta ATB, musím říci, že progrese ke zlepšujícímu se stavu byla méně než pozvolná. Od jara 2006 mě přepadla totální únava. Za tři měsíce jsem si myslel, že už nedojdu ani do práce. Doma to začalo vypadat jak v lékárně - stovky druhů všech možných preparátů typu antioxidantů atd. Nic nepomáhalo nijak zásadně. V podstatě jsem musel přestat se všemi sportovními aktivitamim, které jsem do té doby měl. Pouze ze zoufalství jsem si tu a tam šel zahrát tenis a tvářil jsem se, že mi nic není. Od podzima mi začaly otékat měkké tkáně na krku. Měl jsem pocit jak když v tom krku něco mám - něco podobného jako v příběhu Davida W..

Znal jsem jednu fajn paní doktorku (která mě v roce 96 dostala z té série angín smrští pendeponů) na Infekčním oddělení jedné nejmenované krajské nemocnice - označme ji třeba C nebo B (myslím tu nemocnici). V říjnu jsem ji navštívil celkem zoufalý, že bych se rád dozvěděl co mi teda už je, ať je to, co je to. No provedli mi nějaké ty rentgeny, krevní testy a výsledkem bylo vůbec nic, jen jakási malá mrcha CPN IgA hraniční, IgG pozitivní. Naštěstí při té veškeré smůle, vlivem okolností ( ve zmiňovaném městě již nežiji a je pro mě celkem z ruky) nemohl jsem po potvrzení paní doktorky, že mám tuhle bestii a že si mám přijet pro ATB, hupsnout do auta a dojet si pro ně. A tak snad jen proto, abych se utěšil, že to co mám vyléčím za tři týdny pobíráním ATB, začal jsem pátrat po netu a nestačil jsem se divit. Mimo jiné, objevil jsem tyto stránky a prostudoval značnou část příběhů a dokumentací. Když jsem si přečetl seznam chorob implikovaných CPN najednou, alespoň pro mě všechno zapadlo jak do skládanky.

No nic, abych už z euforie přestal psát román, tak jen závěr. Do příslušné nemocnice jsem odjel ze sadou vytištěných materialů. Paní doktorka byla otevřená a příjemná. Nicméně objevil se primář a jak jsem očekával nebyl nakloněn mnou respektive Wheldonem navrženému léčebnému postupu. Po výměně názorů jsme se nerozešli zcela v dobrém. Dostal jsem doporučení navštívit fakultní nemocnici a tam požádat o pomoc. Co se týče dokumentace tu jsem tam zanechal pro případné rozšíření znalostí lékařů s otevřenou myslí a jak jsem se dozvěděl od několika známích co tam pracují, dokumenty se staly předmětem zájmu a diskuze, což je pro mě dobrý signál i když doufat ve výraznou změnu ve standardních léčebných postupech by bylo určitě naivní. Musím i konstatovat, že mám určité pochopení pro lékařskou skepsi v okamžiku, kdy se ve dveřích ordinace objeví pacient, který si stáhl z Internetu postup, podle kterého chce léčit a vyžaduje to od lékaře, který v současném systému zdravotnictví není extra motivován sledovat vývoj medicíny ve specifických oborech. Má pouze svůj diplom, praxi a bohužel né vždy otevřenou mysl a schopnost vnímaní nových věcí a poznatků.

Takže já jsem odkráčel, nakoupil suplementy, v polovině prosince jsem najel na Acetyl Cystein - který jsem si zapoměl vzít, sakra. Od kamarádů lékařů, jsem získal ATB a 28 prosince jsem zahájil s Doxybenem a 3.ledna se Sumamedem vzhledem k pouze nepatrným reakcím - možná v rámci mého spoluziti s CPN jsem si zvykl na lecos. Hodlám v následujícím období zvýšit dávky ACC a Doxy dle Wheldona a dáli pánbůh doufám, že jsem dobře odhalil tu svou spolubydlící, neboť jí v následujícím období hodlám vystěhovat jednou pro vždy ze svého těla. Mám dohodu s lékaři o pravidelné kontrole, tak uvidíme, co to provede se střevama a s játry. Snad přítel ACC s pomocí ostaních suplementů výrazně pomůže.

Tímto přeji všem svým spolubojovníkům úspěšný a co nejratší boj s naší "kamarádkou".

Ještě se omlouvám, netušil jsem, že jsem se tak rozepsal:o).

Alegeny