Zde je odkaz na originál: http://www.immed.org/illness/fatigue_illness_research.html

Chronický únavový syndrom, Fibromyalgie a další únavové stavy

(Prof. Garth L. Nicolson)

Chronická únava se vyskytuje u 20% všech pacientů, kteří hledají zdravotní pomoc a je považována za nespecifický příznak, který je spojen s mnoha dobře známými zdravotními stavy. CFS/ME a FMS pacienti trpí komplexem navzájem se překrývajících příznaků a symptomů (podívejte se do sekce 'Signs/Symptoms' Questions, nahoře).

CFS je primárně charakterizován přetrvávající nebo opakovaně se vracející únavou bez předchozí historie porovnatelných symptomů, které se nedaří zbavit odpočinkem. U těchto pacientů absentují další klinické známky, které by mohly tyto příznaky vysvětlit jako nádory nebo autoimunitní onemocnění. Naopak pacienti s FMS mají bolesti svalů na celém těle, citlivost na dotek a slabost jako primární stížnosti, ale mají většinu, ne-li všechny příznaky a symptomy nalézané u CFS. Již dříve jsme se zamýšleli, že CFS/ME pacienti mohou trpět chronickými infekcemi, které mohou, byť z části, způsobovat jejich komplexní příznaky a symptomy.

Například systemické mykoplazmové infekce mohou způsobovat chronickou únavu, bolesti svalů a další škálu dodatečných symptomů, z nichž některé se týkají nefunkční imunitní odpovědi a v extrémních případech autoimunitních poruch. Některé mykoplazmy mohou napadnout prakticky kteroukoli tkáň a mohou oslabit imunitní systém a umožnit tak následné koinfekce dalšími bakteriemi, viry, houbami a kvasinkami. Když mykoplazma opustí určité buňky, jako jsou synoviální a nervové buňky a jiné, tak mohou stimulovat autoimunitní reakci.

Naše nedávno publikované studie ukazují možnou souvislost mezi mykoplazmatickými onemocněními a CFS/FMS, jelikož jsme právě u těchto pacientů nalezli vysoký výskyt mykoplazmatických infekcí. Nedávno jsme vyšetřovali pacienty s chronickými obtížemi na přítomnost mycoplazmat. Zjistili jsme, že zhruba 50% pacientů se syndromem Války ze zálivu (GWI) a 2/3 pacientů s CFS/FMS/ME byli pozitivní na mycoplazmy v krvi. Veteráni Války ze zálivu trpí symptomy podobnými problémům u pacientů s CFS/FMS. Mohou být léčeni antibiotiky účinnými proti mycoplazmám a v momentě, kdy se uzdraví, jejich krev již nevykazuje přítomnost mycoplazmat. Naše nedávné výsledky naznačují, že RA je rovněž asociována s mykoplazmatickými infekcemi (viz. Autoimunitní nemoci).

Nedávné zprávy a publikace ukazují, že kromě mykoplasmatických infekcí mají CFS/ME/FMS pacienti i další chronické infekce způsobené dalšími intracelulárními bakteriemi a viry. Na příklad pacienti s Lymskou boreliózou, způsobenou vnitrobuněčným patogenem Borrelia byli rovněž diagnostikováni s CFS/ME. Dále pacienti s CFS/ME/FMS mohou mít také infekce různých druhů intracelulárních baktérií Chlamydia. Tito pacienti mohou mít také infekce dalšími bakteriemi, které vstupují do jejich těla přes tzv. "děravé střevo" (pozn. překladatele:viz.náš článek o kandidě). Chronicky nemocní pacienti často trpí zánětlivým onemocněním střev a dalšími střevními problémy, které mohou umožňovat vnik patogenních bakterií do jejich těla.

Pacienti s CFS/ME/FMS mohou mít rovněž virové infekce, které komplikují jejich zdravotní stav a způsobují nemocnost. Takové infekce se ovšem mohou vyskytovat i bez výše uvedených bakteriálních infekcí. Viry, které jsou spojovány s CFS/ME/FMS jsou HHV-6, CMV, EBV. Tyto viry byly nalézány velmi často u chronicky nemocných pacientů a zejména u těch s CFS/ME. Pacienti s CFS/ME/FMS mohou mít dominující vnitrobuněčné bakteriální infekce nebo dominanující virové infekce a nebo kombinaci vnitrobuněčných bakteriálních infekcí a virových infekcí.

To by rovněž mohl být důvod, proč je tak obtížné tyto chronické nemoci diagnostikovat a efektivně léčit. Dalším důvodem by mohla být schopnost infekce přetrvávat (perzistovat) a její schopnost schovávat se uvnitř buněk, kde jsou nutně odolné vůči reakci imunitního systému, jejich pomalá rychlost růstu a jejich relativní necitlivost vůči léčebným preparátům (viz reference níže).

Novým směrem v našem Institutu je studium, jakou roli hraje snížená buněčná energie při způsobování únavy. Buněčná energie je zejména produkována mitochondriemi, vnitrobuněčnými organelami, které obsahují mechanismus, který přeměňuje tuky a cukry na formu vysokoenergetických molekul jako je ATP. Mitochondrie potřebuje pro svou činnost neporušenou vnitřní membránu, ve které dochází k řetězovému přenosu elektronů neboli zdroji výroby energie. Pokud je vnitřní mitochondriální membrána poškozena, tak je účinnost elektronového transportního řetězce snížena a s ní i schopnost buněk produkovat energii, kterou potřebují pro životní funkce – a tedy únava se stává problémem. Různé enviromentální negativní vlivy (znečištěné životní prostředí) a dokonce i stáří vytváří nadbytek oxidačních molekul, které mohou poškodit mitochondriální membránu. Také chronické infekce výše uvedeného typu jsou toho schopny. V našem Institutu Molekulární medicíny ukázaly klinické studie přínos potravních membránových lipidů (viz Terapie nahrazování lipidů Lipid Replacement Therapy LRT ) nahrazující poškozené mitochondriální membránové lipidy a vedoucí tak k nárůstu účinnosti elektronového transportního řetězce, nárůstu energie a redukci únavy. V současnosti je zkoumána řada nefarmaceutických přístupů za účelem snížení únavy.

(děkuji za překlad a korekturu injenierovi a mmichalovi)