Zajímavý přehledný článek o ANTIBIOTIKÁCH + tabulka jejich třídění, indikace a nežádoucích účinků

Antibiotikum

Antibiotika jsou látky, které usmrcují mikroorganismy nebo brání jejich růstu. Působí především proti bakteriím, některá jsou však účinná také proti houbám a parazitickým prvokům. Termín antibiotika původně označoval jen antimikrobní látky produkované živými organismy, zatímco látky uměle připravené se nazývaly chemoterapeutika. Tento rozdíl se však v současnosti stírá, protože antibiotika nové generace jsou semisyntetické nebo syntetické deriváty původních účinných látek. Z širšího hlediska se proto mezi antibiotika řadí i uměle připravené substance, sulfonamidy a chinolony. Antibiotika jsou chemicky velice různorodou skupinou látek, většinou však mají molekulovou hmotnost menší než 2000 Da.

Zvláště ve srovnání s érou před objevem antibiotik, kdy se k léčbě infekcí používaly i látky jako strychnin, arsenik nebo sloučeniny rtuti, které jsou prudce jedovaté i pro savce, se antibiotika jeví jako „magické“ léky, zasahující proti původci nemoci bez poškození pacienta. Antibiotika však nejsou vůbec účinná proti virům, jen několik jich působí proti houbám nebo prvokům a i v účinnosti proti různým typům baktérií jsou mezi nimi značné rozdíly. Specifická, úzkospektrá antibiotika zasahují buď gramnegativní nebo grampozitivní bakterie, nebo dokonce jen některé bakteriální rody. Naproti tomu širokospektrá antibiotika ničí široké spektrum mikroorganismů, včetně symbiotické mikroflóry na povrchu sliznic. Účinnost jednotlivých antibiotik se také mění podle umístění infekce a schopnosti antibiotika proniknout tkáněmi a dané místo dosáhnout.

V současnosti je známo přes 6000[1] látek s antibiotickým účinkem, ale jen asi 70 z nich[2] našlo uplatnění v humánní a veterinární medicíně, ostatní mají příliš výrazné nežádoucí účinky nebo jsou pro pacienta toxické.

Obsah

Historie

Již 2500 let př. n. l. používali v Číně k léčbě infekcí obklady z plesnivého sójového mléka[3]. Stopy antibiotik byly nalezeny také v kosterních pozůstatcích starověkých Egypťanů a Núbijců[4]. První krůčky k vynálezu antibiotik pro západní medicínu a k pochopení, jak fungují, učinil Louis Pasteur, který v roce 1877 zjistil, že laboratorní zvíře naočkované kulturou B. anthracis společně s kulturou saprofytických bakterií neonemocnělo antraxem. O deset let později německý vědec Emmerich náhodou objevil, že zvíře naočkované kulturou Streptococcus erysipelatis neonemocní cholerou a o dva roky později Bouchard prokázal, že tutéž ochranu poskytuje Pseudomonas aeruginosa, v té době známa jako Bacillus pyocyaneus. V průběhu dalších let se zjistilo, že antimikrobní vlastnosti má i lihový výluh z kolonií a účinná substance byla nazvána pyocyanáza[5]. Stala se prvním antibiotikem používaným v nemocnicích, její vlastní toxicita a nemožnost zajistit stále stejně účinný produkt ale neumožnily její delší používání.

První skutečně účinné objevené antibiotikum pocházelo z plísně. Francouzský doktor Ernest Duchesne zaznamenal už v roce 1896 fakt, že určité plísně rodu štetičkovec (Penicilium) ničí bakterie. Duchesne a jeho výzkum však zůstal zapomenut po celou generaci. Až Alexander Fleming během svého výzkumu antibakteriálního působení lysosymu kultivoval baktérie na agarových plotnách a jedna z nich byla napadena plísní druhu Penicilium notatum. Fleming zaznamenal čistou zónu kolem plísňového podhoubí a pochopil, že plíseň vylučuje něco, co růst bakterií zastavilo. I když nebyl schopen sloučeninu izolovat (beta-laktamový kruh v penicilinové molekule při tehdejších rafinačních metodách nebyl stabilní), svůj objev v roce 1929 popsal ve vědecké literatuře. Protože plíseň byla druhu Penicilium, nazval tuto sloučeninu penicilin.

Zároveň ve 30. letech 20. století německý vědec Gerhard Domagk zkoumal antibakteriální vlastnosti některých barviv. Jedním z nich byl sulfonamid, prontosil, který se ukázal být účinným proti infekcím díky tomu, že se v organismu pacienta metabolizuje na aktivní formu sulfanilimid. Podle současné širší definice to patrně lze kvalifikovat jako první úspěšné použití antibiotika. Po nějaké době Rene Dubos izoloval tyrotricin – antibiotikum používané místně na kožní infekce z půdních baktérií.

Pro zvýšenou potřebou léčby infikovaných ran během 2. světové války bylo mnoho prostředků vloženo do výzkumu a rafinace penicilinu. Tým, který vedl Howard Walter Florey, úspěšně vyprodukoval použitelná množství čisté aktivní složky, která byla rychle testována v klinické praxi. Lékaři byli překvapeni rychlou a spolehlivou léčbou stavů, které byly do té doby těžce léčitelné a často končily smrtí. Další výzkum pak otevřel lidstvu dveře k dosud neznámé úrovni chemického boje proti baktériím.

Objev antibiotik spolu s anestézií a aplikací hygienických praktik u lékařů (např. mytí rukou a použití sterilizovaných nástrojů) je jeden z nejdůležitějších objevů v současné medicíně. Považuje se za největší pokrok v oblasti zdraví od zavedení moderní kanalizace[zdroj?]. Lidé v rozvinutých zemích si těžko dovedou představit, že jediné škrábnutí dříve neslo riziko infekce a smrti.

Mechanismus účinku

Nejdůležitější vlastností antibiotik je selektivita jejich účinku, tzn. zasahují struktury, které jsou specifické pro mikroorganismy a pacienta víceméně nepoškozují. Podle působení na bakterie se antibiotika dělí na dvě velké skupiny: baktericidní a bakteriostatická. První skupina bakterie hubí (tj. usmrcují), bakteriostatická zastavují jejich množení, nicméně mnoho bakteriostatických antibiotik působí ve vyšších koncentracích rovněž baktericidně. Oba dva typy jsou schopné potlačit růst kolonií in vitro.

Podle mechanismu účinku na bakteriální buňku se dělí do několika skupin:

  • Antibiotika, která inhibují syntézu buněčné stěny:
    • beta-laktamová antibiotika, monobaktamy, karbapenemy, glykopeptidy, bacitracin.
  • Antibiotika, která narušují cytoplasmatickou membránu:
    • polyeny, polymyxiny, azoly, amfotericin B, ionofory.
  • Antibiotika, která inhibují syntézu nukleových kyselin:
    • inhibicí DNA-gyrázy: aminoglykosidy, novobiocin, chinolony;
    • inhibicí RNA-polymerázy: ansamyciny.
  • Antibiotika, která interferují s bakteriální proteinovou syntézou:
    • vazbou na ribozomální podjednotku 30S: tetracykliny;
    • vazbou na podjednotku 30S a 50S: aminoglykosidy;
    • vazbou na podjednotku 50S: makrolidy, linkosamidy, amfenikoly, diterpeny, aminocyklitoly;
    • zabráněním vestavění aminokyseliny do bílkoviny: amfenikoly.
  • Antibiotika, která inhibují syntézu kyseliny listové:
    • sulfonamidy, trimedoprim.

Stanovení citlivosti bakterií k antimikrobiálním látkám

Stanovení citlivosti diskovou difúzní metodou - v okolí disku s antibiotikem nerostou žádné kolonie Staphylococcus aureus

Ke správné antibiotické terapii je vhodné zjistit citlivost konkrétní patogenní bakterie k antibiotikům. Všechny bakterie totiž nejsou stejně citlivé a některé jsou dokonce rezistentní a dané antibiotikum proti nim nepůsobí. Zjišťuje se proto tzv. minimální inhibiční koncentrace (MIC), což je koncentrace antibiotika, která zabrání růstu bakteriálních kolonií. Koncentrace, která bakterie usmrtí, se označuje jako minimální baktericidní koncentrace (MBC). Je zřejmé, že v případě primárně baktericidních antibiotik se MBC rovná MIC.

V celém průběhu terapie by v místě infekce měla být taková koncentrace antibiotika, která odpovídá alespoň minimální inhibiční koncentraci.

Třídění antibiotik

Protože antibiotika jsou heterogenní skupinou látek s různými účinky na bakterie, dělí se na několik tříd podle chemické struktury.

 

Antibiotika

Generický název

Obchodní název

Použití

Nežádoucí účinky

Aminoglykosidy

Amikacin

Amikin

Léčba infekcí způsobených gramenegativními bakteriemi, jako je E. coli, Klebsiella nebo P. aeruginosa, působí proti leptospirám a některé i vůči stafylokokům

  • ztráta sluchu
  • závratě
  • poškození ledvin

Apramycin

 

Dihydrostreptomycin

 

Framycetin

 

Gentamicin

Garamycin

Kanamycin

 

Neomycin

 

Netilmicin

 

Streptomycin

 

Tobramycin

Nebcin

Amfenikoly

Azidamfenikol

 

Širokospektrá antibiotika účinná proti salmonelovým infekcím a H. influenzae, používá se též k léčbě meningokokových nebo pneumokokových infekcích CNS nebo jako alternativa tetracyklinů u těžkých ricketsiálních infekcí

  • rozvoj aplastické anémie
  • nausea
  • zvracení

Florfenikol

 

Chloramfenikol

 

Thiamfenikol

 

Ansamyciny

Geldanamycin

 

Experimentálně jako protinádorová terapie

 

Herbimycin

 

 

 

Rifamycin

 

Infekce způsobené grampozitivními bakteriemi včetně mykobakterií - léčba tuberkulózy.

  • poškození jater


Rifaximin

 


Rifampicin

 


Rifabutin

 


Cefalosporiny I. generace


Cefacetril

 

Léčba infekcí vyvolaných grampozitivními bakteriemi, zejména stafylokoky, včetně těžkých infekcí. Enterokoky, meticilin-rezistentní stafylokoky a Staphylococcus epidermidis jsou rezistentní

  • nevolnost
  • průjem
  • alergické reakce


Cefadroxil

Droxcef


Cefalexin

Keflex


Cefalotin

Cefalotin Biotika


Cefapirin

 


Cefazolin

Cefazolin Sandoz


Cefalosporiny II. generace


Cefaklor

Vercef

Léčba infekcí vyvolaná stafylokoky nebo způsobenými gramnegativy rezistentními na méně účinná antibiotika. Hemofilové infekce (ampicilin rezistentních), kapavka, chirurgická profylaxe aj.

  • nevolnost
  • průjem
  • alergické reakce


Cefamandol

Mandol


Cefoxitin

 


Cefprozil

Cefzil


Cefuroxim

Cefuroxim Pharma


Cefalosporiny III. generace


Cefixime

 

Jsou to širokospektrá antibiotika s indikačním omezením, účinná proti grampozitivním i gramnegativním bakteriím včetně P. aeruginosa. Léčba těžších, život ohrožujících infekcí, meningitíd, Lymeské boreliózy s neurologickými symtomy, léčba infekcí způsobených původci rezistentními na cefalosporiny nižších generací nebo na širokospektré peniciliny

  • nevolnost
  • průjem
  • alergické reakce


Cefdinir

 


Cefditoren

 


Cefoperazon

Cefobid


Cefotaxim

Claforan


Cefpodoxim

 


Ceftazidim

Fortum


Ceftibuten

 


Ceftizoxim

Cefizox


Ceftriaxon

Rocephin


Cefalosporiny IV. generace


Cefepim

Maxipime

Jsou to širokospektrá antibiotika s indikačním omezením, určená k léčbě závažných smíšených infekcí u nemocných s jiným těžkým onemocněním (imunosuprese, neutropenie).

  • nevolnost
  • průjem
  • alergické reakce
  • krvácivost


Cefpirom

Cefrom


Cefquinom

Cobactan


Cefalonium

Cepravin


Diterpeny - pleuromutiliny


Tiamulin

 

veterinární antibiotika proti mykoplasmatům a spirochétám.

 


Valnemulin

 


Glykopeptidová antibiotika


Teikoplanin

Targocid

infekce multirezistentními grampozitivními bakteriemi, záložní humánní antibiotikum

 


Vankomycin

Vancocin, Lyphocin


Karbapenemy


Ertapenem

 

Lékem volby pouze pro život ohrožující nosokomiální infekce vyvolané některými kmeny Enterobacter spp., Serratia spp., C. freundii nebo Campylobacter fetus; akutní nekrotizující pankreatitida, bakteriální meningitida

  • vyvolání epileptického záchvatu (imipenem)
  • alergické reakce
  • nevolnost, zvracení


Imipenem/Cilastatin

Tienam


Meropenem

Meronem


Linkosamidy


Linkomycin

 

Léčba infekcí kostí a měkkých tkání. Účinná jsou především proti stafylokokům a Bacteroides spp. Možné použití také při terapii parazitárních onemocnění, jako je toxoplasmóza, babesióza nebo malárie.

 


Klindamycin

Dalacin

 

Pirlimycin

 


Makrolidy - erytromyciny


Acetylisovaleryltylosin

Aivlosin

Léčba infekcí způsobených streptokoky, kampylobakterových infekcí, listeriózy, záškrtu, bakteriálního zápalu plic a střevních onemocnění způsobených rody Shigella, Salmonella a Campylobacter. Léčba legionářské nemoci.

  • nevolnost, průjem nebo zvracení
  • žloutenka
  • alergické reakce
  • komorová tachyarytmie


Azitromycin

Sumamed


Diritromycin

 


Erytromycin

Erytrocin


Josamycin

Wilprafen


Kitasamycin

 


Klaritromycin

Klacid


Oleandomycin

 


Roxitromycin

Rulid


Spiramycin

Rovamycine


Tilmikosin

Pulmotil AC


Tylosin

Tylo-Kel 20% inj. ad us. vet


Troleandomycin

 


Monobaktamy


Aztreonam

Azactam

Je účinný pouze proti gramnegativní aerobní bakterie (kromě některých kmenů C. freundii, E. aerogenes, E. cloacae, L. pneumophilla a Acinetobacter spp.)

  • vyrážka
  • nevolnost
  • průjem


Úzkospektrá penicilinová antibiotika


Penicilin G

 

Léčba streptokokových, pneumokokových a meningokokových infekcí a infekcí vyvolaných citlivými stafylokoky, terapie syfilis, kapavky, záškrtu, spály, angíny, erysipelu, revmatické horečky, leptospirozy, aktinomykózy aj. Je lékem první volby u Lymeské boreliozy.

  • nevolnost
  • průjem
  • alergické reakce


Prokain-benzylpenicilin

 

 

Benzatin-benzylpenicilin

Pendepon


Penicilin V

Ospen


Cloxacilin

 

Jsou to tzv. antistafylokokové peniciliny. Léčba méně závažných stafykokokových infekcí.

 

Dicloxacilin

 


Meticilin

 


Nafcilin

 


Oxacilin

 


Širokospektrá penicilinová antibiotika


Ampicillin

Penstabil

Léčba hemofilových a enterokokové infekcí, nekomplikovaných zánětu močových cest, zánětů žlučových cest, bronchitid. Terapie listeriózy.

  • nevolnost
  • průjem
  • alergické reakce


Amoxycilin

Amoclen, Amoxil, Diomox, Ospamox, Synulox ad. us. vet.


Karbenicilin

 

Širokospektrá antibiotika, ale mají slabší účinek vůči pseudomonádám a enterobakteriím


Tikarcinin

Ticarpen


Azlocillin

Securopen

Zvláště účinné proti pseudomonádám


Mezlocillin

 


Piperacilin

Isipen, Pipraks, Pipril


Nafcillin

 

 


Penicilin

 

 


Polypeptidová antibiotika


Bacitracin

Framykoin

Léčba infekcí způsobenými grampozitivními bakteriemi

silně toxický, poškozuje ledviny - pouze lokální aplikace


Gramicidin

 

 

Jen lokální aplikace


Colistin

Colimycine

Léčba infekcí způsobenými gramnegativními bakteriemi

toxické, poškozují ledviny a nervy. Používají se k lokální aplikaci


Polymyxin B

Aerosporin, Otosporin


Chinolony I. generace


Kyselina oxolinová

 

Léčba infekcí močového ústrojí včetně kapavky, působí jen proti gramnegativním bakteriím

  • nevolnost
  • zvracení
  • bolest hlavy
  • závratě
  • bolesti v kloubech
  • poškození kloubní chrupavky rostoucích jedinců


Kyselina nalidixová

 


Cinoxacin

 


Fluorochinony


Ciprofloxacin

Ciplox

Jsou účinné proti většině grampozitivních i gramnegativních bakterií (včetně Klebsiella spp., Proteus spp. a P. aeruginosa), působí i na chlamydie, mykoplasmata a M. tuberculosis Jsou účinné při terapii infekcí horních i dolních dýchacích cest, kapavky, prostatitidy, a také antraxu a legionářské nemoci. Jsou to drahá a rezervní antibiotika s indikačním omezením.

  • nevolnost
  • zvracení
  • bolest hlavy
  • závratě
  • bolesti v kloubech
  • poškození kloubní chrupavky rostoucích jedinců
  • zvyšují nebezpečí ruptury šlach


Difloxacin

 


Enoxacin

 


Fleroxacin

 


Gatifloxacin

Zeldox


Grepafloxacin

 


Levofloxacin

 


Lomefloxacin

 


Moxifloxacin

Avelox


Norfloxacin

 


Ofloxacin

Zanocin


Pefloxacin

 


Sparfloxacin

 


Trovafloxacin

Trovan


Streptograminy


Quinupristin-Dalfopristin

Synercid

Je to rezervní antibiotikum, které se používá pouze při život ohrožujících infekcích vyvolaných multirezistentními kmeny enterokoků, které jsou odolné proti vankomycinu.

  • hyperbilirubinemie
  • gastrointestinální obtíže


Sulfonamidy


Mesalazin

 

Léčba infekcí močového ústrojí, trávicího traktu, lokální aplikace k léčbě popálenin

  • nevolnost, průjem, zvracení
  • alergické kožní reakce
  • fototoxicita
  • vznik močových kamenů
  • rozvoj hemolytické anémie
  • pokles počtu bílých krvinek


Sulfacetamid

 


Sulfadoxin

 


Sulfafenazol

 


Sulfamethizol

 


Sulfasalazin

 


Sulfatiazol

 


Sulfisoxazol

 


Trimedoprim

Triprim


Trimethoprim-Sulfamethoxazol (Co-trimoxazol)

Biseptol, Bismoral, Cotrimoxazol, Sumetrolim

 

Tetracykliny


Demeklocyklin

 

Mají široké antimikrobiální spektrum, působí na většinu grampositivních a gramnegativních bakterií včetně některých anaerobů, dále na riketsie, chlamydie, mykoplasmata a také na některé prvoky, jako jsou améby.

  • nevolnost, průjem, zvracení
  • fotosenzibilizace
  • ukládá se do kostí a zubů - zbarvení skloviny


Doxycyklin

Deoxymykoín, Vibramycin


Chlortetracyklin

 


Metacyklin

 


Minocyklin

Minocin


Oxytetracyklin

 


Tetracyklin

Tetracycline K


Thiacyklin

 


Jiná antibiotika


Cyklosporin A

 

navozuje imunosupresi, použití v transplantační medicíně

 


Griseofulvin

 

léčba plísňových onemocnění

 


Ionofory

 

ve veterinární medicíně jako antikokcidika a stimulátory růstu

 


Metronidazol

Efloran, Entizol

působí proti parazitickým prvokům, jako je Giardia

 


Nitrofurantoin

Macrodantin, Macrobid

 

 


Ornidazol

Avrazor

léčba giardiózy nebo trichomonózy

 


Spectinomycin

 

 

 


Generický název

Obchodní název

Použití

Nežádoucí účinky


Nesprávné použití antibiotik

V současnosti je velkým problémem chybné použití antibiotik - zvláště pak použití nevhodného antibiotika (proti rezistetnímu původci) nebo předepsání antibiotik při léčbě virových onemocnění, jako je rýma nebo chřipka. Při nedodržení celé předepsané dávky antibiotik, obvykle pro pacientův subjektivní pocit zlepšení, nejsou patogenní mikroorganismy zcela zničeny. Kromě selhání léčby vedou tyto praktiky k rozvoji antibiotické rezistence u předtím citlivých bakterií.

Rezistence na antibiotika

Některé bakterie mohou růst i v přítomnosti určitého množství antibiotika; tento jev se nazývá antibiotická rezistence. Může být primární, je dána druhem bakterie a jejími vlastnostmi. Kupříkladu antibiotika, která narušují syntézu bakteriální buněčné stěny, jsou primárně neúčinná vůči mykoplasmám, které buněčnou stěnu nemají. Sekundární, získaná rezistence, je výsledkem přizpůsobení se bakterie k působení antibiotik. Je zřejmě jedním z vedlejších dopadů jejich chybného užívání a je podobná vzniku pesticidové rezistence u hmyzu. Evoluční teorie genetické selekce vyžaduje, aby bylo kvůli prevenci genetické selekce na rezistenci zničeno téměř 100 % infikujících organismů. Přežije-li malá část populace bakterií léčbu a může-li se reprodukovat, průměrná citlivost nové populace na dané antibiotikum bude mnohem menší než u původní populace, protože nová populace vyrostla z nemnohých organismů, které vydržely původní léčbu. Toto přežití je často podmíněno dědičnou rezistencí na sloučeninu, která byla v původní populaci vzácná, ale nyní je u potomstva zcela selektovaného z původně málo rezistentních organismů mnohem častější.

Antibiotická rezistence se stala vážným problémem v rozvojových i vyspělých zemích. V některých nemocnicích je míra antibiotikové rezistence mezi mikroorganismy natolik vysoká, že běžná antibiotika jsou pro léčbu infekcí prakticky nepoužitelná. To vede k častějšímu použití nových a dražších sloučenin, což vzápětí vede k dalšímu zvýšení rezistence na tyto nové léky a k nekončící snaze vyvinout nové a odlišné antibiotické následovníky pro udržení předstihu před infekcemi. Hrozí proto, že lidstvo nakonec ztratí předstih a doba, kdy se nemuselo bát bakteriálních infekcí, bude jen vzpomínkou.

Kupříkladu Staphylococcus aureus, který byl úspěšně ničen penicilinem ještě ve 40. a 50. létech 20. století. V současnosti jsou téměř všechny kmeny rezistentní na penicilin a mnoho je rezistentních na nafcilin. Pro účinnou léčbu tak zbyl jen úzký výběr léků jako např. vancomycin. Situaci zhoršuje fakt, že geny kódující antibiotickou rezistenci mohou být přenášeny mezi bakteriemi. Geny které nebyly nikdy vystaveny působní antibiotik pak získávají rezistenci od těch, co ji již získaly. Problém antibiotické rezistence narůstá, pokud jsou antibiotika použita na léčbu nemocí, u kterých nemají žádný účinek (virové infekce), a když jsou široce používána na prevenci a ne léčbu (např. v krmivech pro hospodářská zvířata). Tímto způsobem může rezistenci získat větší množství bakterií, z nichž následně vzniknou nové odolné generace.

Antibiotické stimulátory růstu

Podávání malých množství antibiotik hospodářským zvířatům zvyšuje jejich přírůstky. Od roku 2006 je jejich používání ve všech státech EU zakázáno.

Trochu som skúsil opraviť

Trochu som skúsil opraviť formátovanie, ale tabuľka už bola nad moje sily.

Mimochodom, zdroj článku je tu: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/492877-antibiotikum

WP od 05/2008.Mycoplasma Pn,Cpn,EBV,Pseudomonas aeruginosa. CFIDS. Kvôli častým zhoršeniam počas liečby pridané opatrenia proti sekund.porfyrii.Od januára 2009 reaktivované EBV.Od apríla 2009 pauza od ATB kvôli zvýšeným hepatálkam

WP od 05/2008. Mycopl.Pn,Cpn,EBV. Chronický únavový syndróm. Liečba:NAC,doxy,azi,tinidazol,vit.D 4000iu,plus opatrenia proti sekund.porfýrii. Výrazné zlepšenia po 3.r liečby. Po 6r WP stav takmer bezproblémový. V súčasnosti striedavo mierne relapsy

Nic ve zlém, ale nebylo by

Nic ve zlém, ale nebylo by lépe uvést pouze odkaz? 

Zajímavý přehledný článek o ANTIBIOTIKÁCH + tabulka jejich třídění, indikace a nežádoucích účinků 

 http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/492877-antibiotikum#Historie

Jednak je to tam čitelnější, jednak se jedná o autorská práva.

Jan Na WP od 12/2005 pro Cpn; CFS, fibromyalgie, vysoký tlak, závratě, opakované infekty HCD i DCD, uší, VAS, parestézie a bolesti DK, průjmy, křeče a zažívací potíže ... květen 2009 zlepšení ve všem i tam, kde údajně nebyla šance.

březen 2013 ukončení CAPu 

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

Powered by Drupal - Modified by Danger4k