Vyléčena z chronického únavového syndromu pomocí původního léčebného protokolu dr. Strattona

O dr. Strattonovi jsem se dozvěděla od jedné ze svých zákaznic v roce 1998. Bylo to právě v době, kdy rušil svou laboratoř. Byla jsem na tom tak špatně, že se mi do žádné léčby už ani nechtělo, ale moje zákaznice byla pomocí léčebného postupu léčena téměř rok a cítila se skvěle. Znala jsem ji už pár let a věděla jsem, že dříve mívala stavy, kdy vůbec nebyla schopna jasně přemýšlet, kdy neměla dost fyzických sil, kdy byla naprosto vyčerpaná a neschopná provozu. Takové stavy mívala asi deset let, od studií na vysoké škole. Její otec je lékařem, takže ji posílal od jednoho lékaře k druhému, ke všem svým známým, ale nic ji zvlášť nepomohlo. Když mi volala a říkala mi o výzkumu s baktérií Chlamydia pneumoniae, který vede dr. Stratton, byla jako vyměněná. Všechno mi zařídila, takže dr. Stratton byl ochoten provést krevní zkoušky. Šla jsem ke svému lékaři, nechala si odebrat krev, poslala jsem ji kurýrní poštou do laboratoře dr. Strattona a za tři týdny jsem dostala výsledky:

PCR Chlamydia Pneumoniae — pozitivní nález v krvi

Protilátky
IgM 1:400
IgG 1:3200

Léčebný postup dr. Strattona doznal od doby, kdy mi byl předepsán, hodně změn, ale v mém případě opravdu zabral. Níže uvádím, co jsem v průběhu let o své léčbě napsala. Nemohu s jistotou říct, že všechno je přesně tak, jak říkám, ale tak jsem pochopila, co mi bylo řečeno.

Organismus, o který se jedná je Chlamydia pneumoniae (nezaměňovat s pohlavně přenášenou chlamydií). Tato baktérie se chová jako retrovir. Odhaduje se, že do svých 80 let se jí nakazí většina populace (ne-li všichni) — někteří v šesti měsících života jiní později. Většinou člověku nijak neubližuje (asi jako vir herpes, který všichni máme na kůži, ale způsobuje opary jen lidem, jejichž imunitní systém ho vpustí dovnitř). Dr. Stratton do svého výzkumu zahrnul asi 2 500 osob s CFS a asi u poloviny lidí test odhalil, že mají v krvi, buňkách a orgánech DNA Chlamydie pneumoniae (alespoň tak jsem to pochopila). Musí se kvůli tomu dělat jakýsi test protilátek a laboratoř dr. Strattona žel musela skončit provoz, protože se na výzkum nedostávalo peněz. Já jsem byla jedna z posledních, kdo mu směl krev poslat ke zkouškám. To bylo na podzim 1998. Potom, co jeho laboratoř přestala fungovat, zůstalo ve Spojených státech ještě několik laboratoří, které zčásti prováděly obdobné testy, ale nebylo možné z nich zjistit úplně všechno. Tyto testy pouze odhalily, jestli se onen organizmus vyskytuje v krvi, ale ne jestli je aktivní a replikuje se v menším množství v orgánech. Nyní v roce 2006 existují, myslím, laboratoře, které krev testují plně, jak to ve své laboratoři dělal dr. Stratton.

V Chicagu jsem měla dva lékaře, kteří byli s dr. Strattonem ve spojení a mohli mi jeho léčebný postup naordinovat, aniž bych musela cestovat do jeho ordinace na jihu v Tennessee. Žena, která mi o dr. Strattonovi řekla (moje bývalá zákaznice) a kterou její otec jako lékař posílal od jednoho lékaře k druhému, nyní žije v Bostonu. Jí léčebný postup naordinoval ředitel infekční kliniky na Boston University Hospital. Kdybych nenašla lékaře v Chicagu, mohla jsem cestovat do Bostnu a získat tam léky na předpis na jeden rok dopředu. Podle mě ta žena zná ještě několik lékařů ve Spojených státech, kteří předepsali tentýž léčebný postup. Každý člověk, o kterém moje známá ví, že se léčil pomocí tohoto léčebného postupu, se chronického únavového syndromu a všech jeho příznaků zbavil. Vím ještě v Chicagu ještě o jednom holistickém lékaři, který se komunikaci s dr. Strattonem nijak nebránil. Dr. Stratton rád poslal svůj léčebný postup každému lékaři, který jej chtěl předepsat svému pacientovi. (Myslím, že v současnosti však už není snadné se s ním zkontaktovat.) V každém případě se mé zákaznici/známé podařilo najít tady v Chicagu lékaře, který byl ochoten mi léčebný postup předepsat. Tentýž lékař, dr. K., původně předepsal postup jí. Lékařova manželka a dcera s ním začali také. Asi po roce léčby mi dr. K řekl, že jeho manželka a dcera už antibiotika neberou, protože je nesnášely. Léčbu antibiotiky začal zpochybňovat (dával přednost přírodním látkám), a tak chtěl, abych antibiotika vždy nějakou dobu vysadila — šest týdnů s antibiotiky a šest nebo dvanáct týdnů bez nich. Když jsem o tom mluvila s dr. Strattonem, řekl mi, že léky by se vysazovat neměly. Onen organizmus prý musí být léky bombardován tak dlouho, dokud není vyhuben, jinak by se mohl opět vzmoci a být ještě agresivnějším. Už jsem se chystala vyrazit na jih za dr. Strattonem a nechat si postup předepsat přímo od něj, když se objevil můj stávající lékař a nabídl mi, že mě podle něj bude léčit. Dr. Stratton ze srovnání s jinými pacienty usoudil, že jsem se asi s CP narodila a jiný lékař mi řekl, že tato s baktérie se mi drží ve vaječnících.

Léčebný postup je jakýmsi antibiotickým koktejlem. Dr. Stratton v průběhu let vyzkoušel více léků, aby zjistil, co je neúčinnější. Má také alternativy pro každého, kdo je na některá antibiotika alergický. Různé léky mají bojovat s baktérií v různých stupních růstu. Často se ukázalo, že lidé s CP se cítí lépe s jakýmikoli antibiotiky (to ale uvádím jen pro zasmání). O mě to platilo stoprocentně. Zjistila jsem, že když se mi od lékaře podaří získat nějaká antibiotika (což je bez zvýšené teploty dost obtížné), s jejich pomocí se trochu zmátožím.

Dr. Stratton mi vysvětlil, že chronický únavový syndrom má cyklický průběh. Zpočátku je to několik špatných dnů nebo týdnů, po který následují dobré dny, týdny nebo měsíce, kdy se člověk cítí úplně uzdravený. Ale postupem času přicházejí dobré týdny méně často, zatímco ze špatných dnů se stávají špatné měsíce a roky. Když CP začne v člověku replikovat a zasáhne všechny buňky (tím, že „vydlabe“ mitochondrie a zřídí v nich a v orgánech malé reprodukční továrny), pak to podle dr. Strattona nakonec vede ke smrti. Řekl mi, že při mých hodnotách se diví, jak vůbec mohu fungovat. Také si byl jistý tím, že jakmile budu vyléčena z CP, zmizí všechny moje alergie a přecitlivělé reakce, včetně alergie na sulfonamidové léky (měla jsem alergické reakce na metronidazol). Dne už nejsem alergická ani přecitlivělá na nic.

Ideální je, když je ochoten vás podle léčebného postupu dr. Strattona léčit nějaký lékař, který vás už zná. Jedna moje známá, která nebrala žádné přípravy ze štítné žlázy ani hormony, se úplně vyléčila. Já jsem měla problémy se štítnou žlázou a s nadledvinkami a kromě toho mnoho alergií. Problémy se štítnou žlázou přetrvaly, ale když beru příslušný hormon, nic mi není. A všechny ostatní problémy, alergie, příznaky apod. zmizely. Moje kamarádka musel léčbu podle postupu třikrát přerušit kvůli těhotenství a porodu, ale daří se jí mnohem lépe. Nyní na to jde, pokud vím, trochu jinak, posiluje nadledvinky a také sleduje svoje děti, za nemají tutéž nemoc (mohla bych přesně zjistit, jak to s ní nyní vypadá). Dr. Stratton podle všeho pomáhá lidem s RS a léčí je, a prokázal přítomnost CP v lupu. Z jiného výzkumu vyplynulo, že má-li člověk infarkt, dostane se CP do krevního řečiště může za dva měsíce nebo později způsobit další infarkt. Nyní dávají pacientům pět dní po infarktu Zithromax, aby tomu předešli.

Já jsem brala toto

500 mg. Amoxicillin 2xdenně
500 mg. Probenecid 2xdenně
300 mg. INH - Isoniazid jednou denně
250 mg. Zithromax po-st –pá (první 4 roky jsem 3x týdně brala 500 mg )

Začala jsem tím, že jsem brala třikrát týdně 500 mg Zithromaxu a každý měsíc jsem přidala další lék. Léčebný postup jsem na vlastní oči viděla až po třech letech braní léků. Tehdy jsem zjistila, že Dr. Stratton doporučil přidávat různé léky pomalu (nejprve jednou týdně a potom dávky zvyšovat do té míry, jak stanovoval léčebný postup. Taky doporučil, abych nejprve brala Amoxicillin, což jsem neudělal, protože jsem věřila tomu, že dr. K. ví, jak léky předepisovat, když je předepisuje vlastní manželce a dceři. Když potom léčbu převzal můj lékař dr. Bain, dál léky předepisoval podle zaběhnutého postupu (myslel si, že sama vím, jak léky brát). V každém případě jsem léčbu snášela dobře a postupně jsem na to byla lépe. Jako prvního jsem se zbavila chronického kašle. Dva měsíce od chvíle, kdy jsem začala brát Zithromax a pak Amoxicillin, byl kašel pryč.

Dr. Stratton chtěl, abychom nejedli červené maso a hodně uhlovodanů (pokud si to dobře pamatuji), ale v mém případě to nebylo to nejlepší. Nejlépe jsem na tom byla, když jsem měla hodně proteinů a málo cukru. Tuto stravu jsem jedla už od sedmdesátých let. Dr. Stratton chtěl, abychom brali L-glutamin (500 mg), což jsem dělala první dva nebo tři roky a pak jsem přestala. Ukázalo se, že se bez něj cítím úplně stejně. Dr. Stratton jen chtěl, abychom glutamin brali kvůli výživě buněk, zatímco ten organizmus vymíral.

3x týdne injekce B12 na zmírnění bolesti. Ten organizmus při odumírání uvolňuje toxiny. Dr. Stratton mezitím ověřil, že stejně zabírá také podjazykový B12, ale jelikož k odumírání dochází většinou v noci, kdy ležíte, musíte to mít u postele (dvakrát denně 5000 mikrogramů). Ty bolesti jsou ukrutné. Člověka bolí svaly na nohou nebo na rukou nebo kdekoli jinde, kde máte slabé místo. U mě to byly kotníky a krk. Také mi doporučil brát 4x denně 4 gramy aktivního uhlí — dvě hodiny před nebo po podání léků, aby to nenarušilo vstřebávání. Zabraňuje tomu, aby se toxiny uvolněné do těla znovu vstřebaly prostřednictvím střev a pomáhá je dostat z těla ven. Moje kamarádka aktivní uhlí nebere. Já jsem ho několik let brala, protože hodně tlumí tu hroznou bolest. To, co pomáhá vydržet bolest, je vědomí, že ta mizerná potvůrka umírá. Brala jsem jak podjazykové léky, tak injekce, protože mi to dodávalo spoustu energie. Později během léčby (asi po dvou letech) mi dr. Stratton doporučil, abych začala brát metronidazol (Flagyl), ale otékal mi po něm obličej a oči — což byla běžná alergická reakce —, a tak mi řekl, abych to neriskovala. Píchala jsem si B12 nitrosvalově, obvykle několikrát týdně, a úžasně mi to pomáhalo. Nikdy jsem neměla děravá střeva ani kvasinky a je možné, že proto mi Flagyl nijak nepomohl. Znám ženy, které ho braly, a jsou přesvědčeny, že jim to dodávalo energii a velmi pomáhalo.

Když jsem dr. Strattonovi řekla, že po Zithromaxu mívám velké průjmy, a ptala jsem se ho, jestli by mi nepomohlo něco jako Imodium, doporučil mi Pepto Bismal (sehnala jsem generické značky). Měla jsem si vzít 3 tablety pokaždé, když jsem po jídle cítila, že to můj trávicí systém nezvládne, nebo když jsem měla průjem. Vzhledem k tomu, že v rozmezí několika hodin od podání některých léků není dobré brát antacidy, Pepto Bismal se velmi osvědčil, i když jsem ho nepotřebovala brát moc často. Dnes vím, že když člověk bere doxycyclin, kontraindikuje se všechno, co obsahuje bismut. V každém případě, když ty věci potřebujete, můžete je brát nejméně dvě hodiny před nebo po podání léku.

Dr. Stratton mi doporučil, abych míso INH – Isoniazid brala Rifampin, což je lék také proti tuberkulóze a jiným bacilům, ale je to lék silnější. Upřímně řečeno jsem se bála, takže jsem zlstala u INH a byla jsem spokojená, že zabírá. Vím o lidech s MS, kteří byli na Rifampinu a brali carnitine. Je potřeba vypít přes 6 litrů vody denně. Řekněme, že jsem se opravdu snažila. Některé dny jsem vypila skoro tolik. Neměla na dlouhodobé užívání antibiotik žádné špatné reakce. Kdykoli se ale objevil nějaký problém, Dr. Stratton odpovídal na e-maily a vždycky měl nějaký nápad nebo řešení. Zithromax může zpočátku (asi první měsíc) působit vážné průjmy. Doporučuje se denně užívat nějaký probiotický přípravek, aby nedošlo k poškození vnitřností. Já jsem to však téměř nikdy neudělala. Jediné, co mě napadá, je to, že v mém těle bylo potřeba zabít tolik baktérií, že mi antibiotika prokázala jen dobrou službu. Nikdy jsem neměla kandidu ani kvasinky, ale většina lidí, které dr. Stratton léčil s tím problémy měla. Je také možné, že vnitřnosti se dokázaly s toxiny vypořádat díky živočišnému uhlí. Uvidíte, že období, kdy se cítíte lépe, se budou postupně prodlužovat a období podráždění budou kratší a bude jich stále méně. Zpočátku jsem měla asi tak 2 procenta energie a dny, kdy jsem nedokázala zvednout hlavu na víc než na hodinu. Dnes je to nějakých 95 procent. Konečně žiju! První rok léčby postupně přibývalo lepšího dnů, kdy jsem měla o trochu víc energie a špatné dny byly o něco lepší než dříve. Každým rokem byl čím dál tím víc týdnů a měsíců, kdy jsem se cítila docela dobře, ale energie mi vystačila jen na dopoledne. Potom jsem si musela na chvíli lehnout a byla jsem schopná ještě pár hodin fungovat. Nejdéle se mě držela fibromyalgie, i když už mě neprovázela každý den a můj stav se zhoršil jen tehdy, když jsem byla unavená nebo jsem dělala něco vyčerpávajícího. Někdy během čtvrtého roku byla fibromyalgie pryč a ozvala se jen asi jednou za tři měsíce, když jsem byla opravdu hodně aktivní. Léky jsem přestala brát v roce 2004. Loni, v roce 2005, jsem byla párkrát nachlazená, ale dnes je můj imunitní systém poměrně silný. Ta nachlazení stejně nebyla horší než ta, která měli jiní členové rodiny, a nemusela jsem zalehnout. Když teď onemocním, není to jako dřív, kdy jsem byla v posteli celý týden a vůbec jsem nebyla schopná provozu. Nyní vstávám v sedm ráno a dokážu bez zdřímnutí fungovat celý den do deseti, jedenácti večer. Nemám přitom žádné bolesti. Nebolí mě ani krk ani žlázy. Cítím se skvěle. Mám opět silné svaly. Můžu dělat vyčerpávající věci a nedělá mi problémy ujít velkou vzdálenost. Každému, koho tento způsob léčby zajímá, přeji hodně štěstí.

V době, kdy ještě provozoval laboratoř, Dr. Stratton prohlásil, že má-li člověk CFS, je padesátiprocentní pravděpodobnost, že potíže způsobuje baktérie Cpn. Když se prokáže přítomnost tohoto organizmu ve vašem těle, je téměř jisté, že vás jeho léčebný postup zbaví potíží. Měli byste tedy začít tím, že si necháte udělat krevní zkoušku. Dělali mi zkoušku na syndrom děravých střev, ale neprokázal se. Lékař mi ale řekl, že většina lidí s Cpn má také tento syndrom (což samozřejmě komplikuje snášenlivost léků a problém s toxiny v krevním oběhu). To, že mám zdravá střeva, lékař přisuzuje antioxidantům, které beru už mnoho let (více než 30). U některých pacientů se podařilo zbavit jejich tělo tohoto organizmu do 18 měsíců. Obvykle to podle dr. Strattona trvá 3 roky nebo více. Řekl mi ale, že moje krev vykazovala nejvyšší hodnoty, jaké kdy v laboratoři viděli. Zřejmě proto moje léčba trvala déle.

Po třech, šesti a devíti měsících léčby s INH mi dělali jaterní testy. Můj lékař byl velmi intuitivní. Na přítomnost onoho organizmu v těle mě testoval jen dvakrát. Jen mě sledoval a dál mi dával léky, dokud měl pocit, že je to potřeba. Léčbu jsem začala 1. prosince 1998 a v lednu 2004 nabyl můj lékař přesvědčení, že organizmus už v těle nemám. Moc zkoušek jsem během doby neabsolvovala. Obávám se, že během obtížných období léčby i při rozhodnutí, zda jsem úplně vyléčena, jsme hodně spoléhali na intuici. Když jsem se cítila dobře, občas jsme provedli zkoušku svalů a „zeptali“ jsme se mé ruky, jestli v ní ještě Cpn j, nebo už ne. V lednu 2004 moje tělo odpovědělo, že už je pryč. Vrátila se životní energie, fibromyalgie byla pryč, můj imunitní systém je pevný a nemám už žádné alergie ani přecitlivé reakce, až na alergii na stromové pyly, kterou mám už od dětských let (ani ta mě však už tolik netrápí). Dr. Stratton je skvělý, velmi humánní člověk, ale má většinou hodně práce. Před lety bylo možné mu zavolat, případně byl vždy k zastižení na e-mailu. Nedávno jsem slyšela, že se nikomu nepodařilo jej kontaktovat.

S léčbou jsem přestala v prosinci 2004. Cpn jsem se zbavila a cítím se skvěle. Nyní příslušné krevní zkoušky provádí více laboratoří ve Spojených státech, mimo jiné nadace pro artritidu, která se zabývá také testováním mykotických infekcí. Vím, že tato nadace s lidmi komunikuje a doporučuje na léčbu Cpn mnohem slabší dávkování antibiotik. (http://www.tarci.net/) Dr. Coker-Vann je vždy ochoten promluvit si s vaším lékařem o testech a o výsledcích doporučované léčby těchto infekcí. U mého syna zdejší testy odhalily mykotickou infekci, Cp a ASO (strep). Většinou je v krvi více infekcí. V roce 1993 jsem se po roční léčbě se 100mg minocinu denně zbavila mykotické infekce a z ní vyplývající revmatické artritidy. To, že jsem rok brala Minocin však zjevně nezbavilo moje tělo infekce Cpn.

Říkala jsem si, jestli to opravdu funguje. A opravdu to zbaví moje tělo toho organizmu napořád? Mnoh lékařů mi řeklo, že můj léčebný postup byl přestřelený, že nic tak silného jsem nepotřebovala. Nejsem si ale jistá, jestli bych se Cpn opravdu zbavila nějak jinak

Diana

(převzato z cpnhelp.org, vřelé díky za překlad Li)